„Lesu se obloukem vyhni,“ klade na srdce otec svojí dceři Anně, která právě poobědvala typické jídlo středověké chudiny, kus chleba a kaši z luštěnin. Chystá se vzápětí na druhý konec vesnice.
Jejich slepice poslední dobou opravdu hodně nesou a ona chce vyměnit se se sousedy pár vajíček za mléko, protože jejich kravka málo dojí. Les znamená nebezpečí, spojuje se s ním spousta pověr. Venkované od úsvitu do soumraku pracují na polích.
Obdělávání polí tvoří základ jejich života. Pokud se mu dostatečně nevěnují, okamžitě se jim to vymstí. Úroda je malá…
![Detail vykopávek středověké vesnice. Život v ní není žádný med. FOTO: Martin Cígler/Creatove Commons/CC BY-SA 3.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/06/2-38-768x512.jpg)
Brána do dospělosti
Život ve středověkých Čechách ve 12. století je velice krutý. Na úrodě závisí přežití. První potomek je vítaný, větší počet dětí ale znamená velký problém, není je z čeho uživit.
O antikoncepci nemají ani tušení, proto se stává normou třeba i osm dětí v rodině. Hranice sedmi let je s trochou nadsázky branou do dospělosti, protože od této chvíle musí děti pracovat. Buď v rodinném hospodářství nebo odchází k panstvu do služby.
![Dobytek se ve středověku sta vítaným zdrojem živočišného tepla. FOTO: pixnio](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/06/3-44-768x512.jpg)
Společně na malém prostoru
Ve venkovské chalupě je naprosto minimální prostor, v jedné světnici, která měří obvykle pouhých 10-12 m2, žije společně klidně i deset lidí, nejednou tři, někdy i čtyři generace. Malé domy se totiž mnohem snadněji vytápějí, v tuhých mrazech ve světnici často pobývá i dobytek, protože přináší další vítané živočišné teplo.