Na východočeském libickém hradišti doznívá 28. září 995 řinčení zbraní. Slyšíme křik, pláč a sténání umírajících. Bojovníci po sobě zanechávají mrtvá těla synů knížete Slavníka. Když se to dozví jejich bratr Vojtěch, je mu jasné, že už pro něho není v Čechách místo… Když se Boleslavovi II. (932 – 999) v roce 984 přestane dařit […]
„Pelešíte se tu s tím lumpem jako obyčejná děvečka,“ vytkne v roce 1281 Mikuláš Opavský své maceše Kunhutě Uherské. „Jak se odvažujete kritizovat mne a mého purkrabího Záviše?“ oboří se na něho královna vdova. „Zmizte z mého dohledu!“ „Jak si přejete, paní. Ale brzy budete litovat!“ odsekne vévoda. „Vy, nepřítel mého mrtvého chotě, chcete vstoupit […]
„Trváme na svém, českým arcibiskupem bude Jan Rokycana,“ prohlásí roku 1436 plešatý mužík s kulatým dobromyslným obličejem. Ačkoli zjev Hynce Ptáčka z Pirkštejna budí úsměvy, sotva promluví, šíří kolem sebe obrovské charisma. Mazanému kališníkovi se zatajeným dechem naslouchají i zapřisáhlí katolíci. „Raději chtěl být první mezi kacíři, než prostřední mezi katolíky,“ přesně vystihuje ve 40. […]
26. listopadu 1346 přijímá Karel IV. v německém Bonnu římskou královskou korunu. Ve slavnostní chvíli si dobře uvědomuje, že nebýt věrného Arnošta z Pardubic, který mu obratnou diplomacií vyjednal přízeň papeže Klementa VI., možná by si o ní mohl nechat jenom zdát… S Arnoštem z Pardubic (1297 – 1364) se v Čechách poprvé setkáváme v […]
Marně se královna Kunhuta snaží pohovořit si se svým manželem. S králem Václavem I., zničeným smrtí jeho syna, není řeč. Utápí se v černých myšlenkách a každý pokus o debatu znamená další hádku. Nakonec Václav utíká do lesů na svůj oblíbený hrad Zvíkov. Melancholické nálady ho ale pronásledují i tam. Když v roce 1205 přichází […]
V rámci modernizace celého Ruska připraví roku 1708 car Petr I. Veliký i reformu písma a pravopisu. Případné snahy psát latinkou sice vládce odmítá, ale zavede graždanku, azbuku hodně připomínající latinku. Navíc zruší tradiční písmena, takzvané jusy. Proti tomu se ovšem vzbouří pravoslavná církev, ale není jí to stejně nic platné. Za vlády Petra I. […]
„Vypije půl galonu (2 litry vodky),“ říká se o carovi Petrovi I. Velikém. Ačkoli poddaným zakazuje pít ve všední dny a dovoluje to jenom o svátcích, není mu to nic platné. V Rusku na počátku 18. století teče vodka proudem. Sám car ostatně v abstinenci rozhodně nejde příkladem. Petr I. Veliký (1672–1725) se stává carem […]
Hudebník Leopold Mozart učí roku 1759 svoji osmiletou dceru Marii Annu na klavír. Přitom si všimne, že i jeho tříletý synek Wolfgang Amadeus projevuje hudební vlohy. Chlapec Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) už v šesti letech kromě klavíru zvládne také hru na housle a skládá první vlastní skladby. Leopold Mozart (1719–1787) se svým zázračným dítětem navštěvuje […]
„Je to lakomec a tyran, který nikomu nic neodpustí,“ šeptá se mezi poddanými na Sedlčansku na adresu rožmberského regenta, který koupil zdejší panství. Baby klevetnice ještě jízlivě dodávají, že si ho na onen svět vezme sám satan. Z komína jeho sídla prý stoupá černý dým, jak tam vaří v baňkách jakési podivné lektvary… „Závidí mi, […]
Císař Karel IV. obrací list popsaného papíru. S novinkou, pocházející z daleké Číny se setkává v Itálii. „Kdyby se výroba listů rozšířila i u nás, vzdělání by nebylo výsadou jenom některých vrstev,“ přemítá. Ta představa se mu líbí. Jenže tuší, že k ní povede ještě velmi dlouhá cesta. Čínský vládní úředník Cchaj Lun (†114 n. […]
Český kníže Oldřich pohlédne žádostivě na starého muže. Nemusí říct ani slovo, a přesto mu mnich Vintíř čte ze rtů otázku, co se mu podařilo u římského císaře vyjednat. Vintíř nechá Přemyslovce ještě chvíli v napětí. „Přináším příznivé zprávy ohledně tvého návratu na trůn,“ naznačí potom. Oldřich úlevně vydechne. Vintíř (asi 955–1045), benediktinský mnich původem […]
Kristián dvorně políbí ruku své sestřence Alžbětě. Udělal by cokoli na světě, aby dáma jeho srdce byla šťastná. Často vzpomíná na chvíle, jak zářila uprostřed těch rebelantských Čechů. Chce se tam vrátit? Nu, proč ne. Slib ji jistě potěší. Porazit všechny ty nenáviděné Habsburky by jistě bylo příjemné… Prohraná bitva na Bílé hoře učiní 8. […]
V Čechách se Mucha objevuje v létě roku 1909 už jako umělec proslulý ve Francii. Během pobytu ho navštíví architekt Obecního domu Osvald Polívka . Nabídne mu výzdobu právě dokončené stavby. Mucha si vybere dnešní Primátorský sál. Zachová se nečekaně velkoryse. „Chci zaplatit jenom podkladová plátna, lešení a barva a náklady spojené s pořízením návrhů […]
Žena na pražském Staroměstském náměstí si kleká do míst, kam se lidé vzápětí chystají strhnout Mariánský sloup. „Natáhnout lano, pohřbíme paní pod sloupem,“ zavolá rozverně anarchista František Sauer. Jakmile paní pochopí, že Sauer svá slova myslí vážně, zvedne se a utíká pryč. Rozvášněný dav se 3. listopadu 1918 právě vrátil ze vzpomínkového shromáždění na Bílé […]
