Ačkoli je to neuvěřitelné, už v 9. století lidem nestačí živá hudba. Proto se najdou kutilové, zabývající se vytvořením hudebního nástroje, který sám hraje. Pouští se do toho tři arabští učenci, bratři Abu, Ahmad a Al-Hasan Banu Musa. Daří se jim sestrojit mechanismus, kde kolíčky na pomalu se otáčejícím válci otevírají záklopky na píšťalkách. Toužíte […]
„Ty jsi ještě nikdy nespal se ženou? Měl by sis to vyzkoušet a zplodit potomka!“ popichují knížete Václava čeští vladykové i jeho bratr Boleslav I. Druhá staroslověnská legenda říká, že nezkušeného mladíka s jednou ženou dokonce donutí obcovat. Výsledkem je prý syn jménem Zbraslav. Podle Druhé staroslověnské legendy, pocházející patrně z 1. poloviny 11. století, kníže Václav […]
„Máte žluté dítě. Nebojte se, to časem vybledne,“ uklidňuje lékař britskou dělnici ze zbrojní továrny. Vůbec ji to nepřekvapí. Bere to se stejným klidem jako svoji nažloutlou pleť a nazelenalé vlasy. Pomoc vlasti si přece žádá oběti. Třeba i v podobě vlastního zdraví. Válečná mašinerie si žádá další a další střelivo. Kde ale najít dělníky […]
„Čepici, kuklu, helmu nebo hučku?“ Ať si narazím na hlavu cokoli, jednoznačně dám najevo, co jsem zač. Nikdo se mnou nemusí promluvit ani slovo, ale přesto má hned jasno. Policista, nebo bohatá dáma? Odpověď nenechá nikoho na pochybách. Když se dívky ve vykřičeném domě šlechtí pro své zákazníky, neodolají extravagantím čepcům. A světe div se, […]
Kolem ohně sedí skupinka pralidí. Nad plameny se opéká maso a jeho vůně šířící se kolem brzy podráždí nosy budoucích strávníků. Maso je lidské… Ocitáme se na jihu Moravy kolem roku 1000 př. n. l. Muž se zakousne do šťavnaté pečínky z nepřítele. Ohlodává kost a její úlomky hází za sebe do tmy. Psi se na […]
Velká hranice je připravena k zapálení. Na ní leží mrtvé tělo muž jménem Vasubandhu. Za chvíli je zachvátí plameny. Opodál postává jeho žena jménem Dattadéví. Dobře ví, že i ji nyní čeká smrt. Marně byste ale v její tváři hledali smutek nebo pohnutí. Je s osudem smířena. Kolem roku 320 n. l. se v úrodném údolí kolem řeky Indus […]
„Kostky jsou vrženy,“ prohlásil Gaius Julius Caesar když překročil řeku Rubikon. Házením kostek se bavili bohatí i chudí Římané. Vojáci mu téměř propadli, ale dopřávali si ho i vzdělaní filosofové. Římským císařům hazard pěkně zachutnal. Nero prý v jednom kole vsadil do hry rovných 400 000 sesterciů, částku odpovídající ročnímu žoldu čtyř set vojáků. O Caligulovi […]
Ptát se člověka v zápalu hry, proč to dělá, je přibližně totéž jako ptát se zamilovaného, co se zrovna děje v jeho hlavě. Těžko vám smysluplně odpoví. Je proto hra zbytečná? Určitě ne, už řecký filosof Platón s oblibou říkal, že „Kdo má jednou něco vykonat, musí se v tom cvičit už od dětství ve hře.“ Nebezpečí […]
Český kníže Jaromír (+1035) si sedá uprostřed noci na latrínu. Najednou ucítí v útrobách strašně intenzivní bodavou bolest. „Auuuu…!“, rozléhá se jeho naléhavý výkřik tmou. Ale vzápětí už necítí vůbec nic. Tělo sebou škubne v poslední předsmrtné křeči. Jeho vrah si vybral neobvyklé místo. Jako dějiště politických dramat si onu místnost volí i mnozí další. Richard III. […]
„Pořád jenom maluješ. Kdyby ses raději hleděla dobře provdat. Nápadníků máš víc než dost. Nikdo ti ale není po chuti“, vyčítá matka své dceři. Zdeňka ale ví své: umění je pro ni víc než vaření obědů pro manžela. Zdeňka Braunerová (1858-1934) a její o dva roky starší sestra Anna byly jako dvojčata. Sdílely spolu dobré […]
Pravěcí lidé sedí kolem ohniště. Hodují na upečeném mamutovi. Zuby trhají šťavnaté kusy masa. Olizují se, pečínka jim chutná. Okousané kosti házejí za sebe. Nasyceni odcházejí do jeskyně. Smečka vlků vyčkává v povzdálí. Teprve když nastane naprostý klid, vrhne se na lákavou hostinu. Odborníci se ve 20. století přeli, zda pes skutečně pochází z vlka. […]
Novinář Ferdinand Peroutka se zamýšlí nad tím, proč si pováleční komunisté pro vytvoření legendy nevybrali spisovatele Vladislava Vančuru, ale Julia Fučíka, který nebyl tak známý. „Je vždy dobře, jestliže symbol je také fyzicky hezký. Ale Vančura byl nepříjemně holohlavý a Fučík měl černé, kučeravé vlasy, snědou pleť, jiskřivé oči a byl krásný jakousi cikánskou krásou.” […]
Tvrdou pěstí, ale také neúplatným charakterem se proslaví na 79. hrách v roce 464 př. n. l. Diagorás z Rhodu. Dva a čtvrt metru vysoký obr, pocházející z královského rodu z města Ialýsu na ostrově Rhodos, dostává přezdívku euthymachlés (vždy čestný bojovník). Na nejvyšším stupni v Olympii sice stane jenom jednou, ale za to získá bezpočet vítězství na jiných […]
I v nevelké, ale významné obci Megara v Korintské šíji (spojnice peloponéského poloostrova s pevninou) se urodí mimořádný sportovní talent. Orsippos z Megary. V Olympii se hlásí do soutěže v běhu. Přichází stejně jako ostatní oděný jenom malou bederní rouškou. Sotva rozhodčí (podle některých pramenů v nejstarších dobách řídil hry sám élidský král) vydá povel ke startu, dere […]
