Píše se rok 1934. Krom řady dalších událostí stane i jedna, kterou vůdce hbitě zamete pod koberec. „Muž z lidu“ totiž obdrží obsílku z finančního úřadu.

Jeho hvězda stoupá a ještě nedávno prázdné kapsy se utěšeně plní. Navíc přijímá množství příspěvků od svých obdivovatelů. Je tu ale zádrhel: Hitler neplatí daně! Nepřizná svůj příjem a ani nikdy nepodá daňové přiznání.

Mnichovský daňový úřad mu vyměří pokutu ve výši 405 494 říšských marek, kterou musí splatit do pouhých osmi dní! Hitler jako absolutní vládce okamžitě zařídí své oproštění od daní.

Vedoucí mnichovského finančního úřadu tak na popud státního tajemníka ministerstva financí nakonec musí anulovat Hitlerovu dlužnou částku.

Daně? Já? Nikdy!

Stejně, jako si zruší daňovou povinnost, zavede nutnost svého veledíla Mein Kampf. Kdo ho nemá, není správný Němec. Hned, co novomanželé řeknou své „ano“, dostanou od úředníků Mein Kampf. Důstojníci mířící na frontu jakbysmet.

A všichni ostatní by si ho měli koupit. Ostatně, jsou i „povinné výtisky“. Celkem se vydá na 12 000 000 kusů. A z každého jednoho má Hitler honorář v podobě deseti procent. Odhaduje se, že mohlo jít o částku čítající téměř 8 000 000 říšských marek.

Vražděním židů pokladnu nenaplní

2 230 000. Zhruba tolik snímků s Hitlerem zvládne jeho fotograf Hoffmann udělat mezi roky 1920 až 1945. Používají se jako redakční fotografie, v propagandě a také je najdete na poštovních známkách. Z Hoffmanna to udělá milionáře.

Vůdce, který shrábne licenční poplatky, si také nemá nač stěžovat. Miliony se hrnou i od různých společností a později samozřejmě také z válečných konfiskací.

Hitler se navíc coby přesvědčený antisemita domnívá, že bohatí židé mají v rukou pětinu majetku Německa. Počítá s tím, že když se jich zbaví, získá ohromnou sumu pro zbrojní průmysl i válku jako takovou.

Mýtus o majetku ovšem nedávno vyvrátí německý profesor ekonomie Albrecht Ritschl, který spočítá, že ve skutečnosti jde jen o 0,9 až 1,6 procenta celkového majetku.

Kde se vzaly, tu se vzaly…

Hitler také bere plat. Složitým převodem na dnešní koruny i se započítáním inflace by se dalo říci, že jde o částku kolem 340 000 000 korun! Zbývá se ptát: Není Hitler ve své době nejbohatším člověkem planety?

To je těžké říci, je ale pravděpodobné, že jde o nejbohatšího člověka Euroasie. Do součtu je ale ještě nutné přidat nemovitosti, umělecká díla, stříbro – a třeba zlaté pruty, které se u něj  „náhodou“ vyskytly.

Jejich hodnota by se dnes pohybovala kolem 24 miliard korun. A co s takovým majetkem dělá? Konzervativně se tvářící první muž třetí říše potajmu utrácí jak na běžícím páse…

Šapmíčko pro Evičku

„Luxusní oblečení, nejlepší šampaňské, osobní automobily,“ vyjmenovává německý historik a publicista Volker Ullrich (*1943), za co Hitler nejraději utrácí. Šampaňské končívá zejména v bezedné skleničce Evy Braunové (1912–1945). A samozřejmě umění.

V Německu nemá na prodejních výstavách mezi kupci příliš konkurence. Koupí na 1300 děl. Preferuje až kýčovité krajinky, portréty (včetně těch jeho samého) a obrazy z rodinného života a také akty.

Odhaduje se, že jeho majetek by se mohl při převodu na dnešní měnu vyšplhat až na závratných 160 miliard korun. A co se stane s jeho nahamoněným bohatstvím po smrti?

Závětí sepsanou chvíli před sebevraždou ho odkáže nacistické straně, připadne ovšem Bavorsku jako takovému.