Tradiční perský svátek Nourúz, ve kterém najdete kus takřka ze všech z u nás známých oslav – z Mikuláše, Vánoc, Silvestra i Velikonoc. A nejde o žádnou okrajovou oslavu na výspě světa.

Slaví se na Balkáně, jižním Kavkazu, v povodí Černého moře, Asii a skrze íránské národy takřka po celém světě. Dohledat jeho přesnou historii je již nemožné, víme ale, že se slaví rozhodně více, než 3000 let.

A možná, nepřímo, i 4000 let, protože jeho kořeny sahají až do starověkého Babylonu. To dělá z Nourúzu nejdéle slavený svátek na světě!

Šťastné vánokonoce!

Po ulici tančí za veselého zpěvu muž se začerněným obličejem. Nám by na první pohled připomněl čerta, který chodí s Mikulášem. Tohle je ale novoroční skřítek Hajji Firuz, který děti nestraší, ba naopak, rozdává sladkosti.

Stejně tak můžete zahlédnout křepčícího staršího muže s dlouhým bílým plnovousem (ten symbolizuje starý rok) a špičatou čepicí. To je Amu Norúz, neboli Strýček Norúz.

Vypadá jako do zelené ustrojený Santa Claus v dobách, než díky kampani Cola-Coly převážilo v Americe jeho červené pojetí. I on dětem rozdává dárečky.

Lidé se zdraví „Sale no mobarak!“, tedy „Požehnaný nový rok!“ anebo „Norúz mobarak!“, což znamená „Požehnaný Norúz!“. A jako u nás na Velikonoce, i tady uvidíte všude obarvená vajíčka a naklíčenou trávu či výhonky. Jednu věc tu ale nepotkáte: Alkohol.

Tady se nepracuje!

Z kuchyně sladce voní do půlměsíce tvarovaná šakerbura, pečivo plněné mletými ořechy s vanilkou, a zrovna se dohněda dopéká gogal, koláč z máslového těsta, taktéž s oříšky.

Nourúz se slaví 20., případně 21. března, v mnoha zemích má však jako předehru několikatýdenní tradiční přípravu. V Ázerbájdžánu jsou nejdůležitější úterky předcházející tento prastarý svátek: Úterý ohně, vody, země a větru.

A jako velká část Čechů propadá vánočnímu (případně i jarnímu) úklidovému šílenství, nejinak to tu vypadá před Nourúzem. Nejvíc si ale mohou pískat Íránci.

Jejich slavení trvá 13 dní, u kterých zaměstnavatelé počítají s tím, že se nikdo nepřetrhne, případně je rovnou volno. Poslední den svátků je navíc předurčen rodinným piknikům.

EPOCHAplus.cz louská Knihy králů:

Perský básník Firdausí (940–1019/1025) začíná kolem roku 977 pracovat na nevídaném eposu nazvaném Knihy králů (Shahnameh). Až roku 1010 dílo dokončí, stane se rekordmanem, kterého dodnes nikdo nepřekoná a do kapsy strčí i Ilias a Oddyseou.

Knihy králů čítají zhruba 50 000 dvouverší. Jde tak o nejdelší epickou báseň sepsanou jedním autorem. Dočteme se v ní mytickou a částečně i skutečnou historii Perské říše od stvoření světa až po dobytí muslimy v 7. století.

A bude to právě Firdausího dílo, díky kterému dnes velká část Íránců věří, že Nourúz ustanoví jako svátek (pravděpodobně bájný) íránský král Džamšíd.