Potřebujeme do života vzdělání? Anebo stačí jen talent, píle či trocha štěstí? Nejspíš jak u koho…

Někteří čtou hory knih, jiní zkoušejí nejrůznější experimenty. A také dobře pozorují svět kolem sebe. Ti, kteří v tom byli nejvytrvalejší, se i bez škol dokázali zapsat do historie!

Místo školy čištění bot?

CHARLES DICKENS

obor: literatura

znalosti získá: praxí

Škola ho baví a klidně by do ní chodil dál. Když se však jeho rodina přestěhuje z pobřežních oblastí hrabství Kent do Londýna, otec se kvůli dluhům dostane do vězení. A už ve 12 letech tedy musí Charles Dickens (1812–1870) začít živit rodinu!

Nejdřív začne pracovat v továrně na přípravky na čištění bot, poté vypomáhá v kanceláři. A především po práci tráví fůru čase v knihovně Britského muzea. Učí se však i praxí.

Jako asistent v advokátní kanceláři a poté jako stenograf u soudu brzy pronikne do fungování právního systému. A když pracuje jako parlamentní reportér, začne se angažovat i v politice.

Nevzdělaný Dickens mimo jiné napíše 15 románů, pět novel a stovky povídek v žánru literatury faktu a je právem považován za jednoho z největších autorů viktoriánské éry!

Škola je zlo!

MARK TWAIN

obor: literatura

znalosti získá: v knihovnách

Citát slavného amerického spisovatele mluví za vše: „Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání!“

Mark Twain (1835–1910) chodí pouze na základku, už okolo 12 let ale školy zanechá. V městečku Hannibal ve státě Missouri nastoupí jako výpomoc v tiskárně novin svého bratra. A právě to mu změní život!

Vhled do tiskařského řemesla v něm vzbudí vášeň ke knihám, po práci každý večer vysedává ve věřených knihovnách a přečte všechno, co se mu dostane pod ruku!

Učit se chce, školský systém postavený na mechanickém memorování však kritizuje. „Vzdělání je cestou od namyšlené nevědomosti k ubohé nejistotě,“ pohání ho další významná myšlenka k tomu, aby se učil svou vlastní zvědavostí, praxí a zkušenostmi. A samozřejmě dalším a dalším čtením.

Když se v roce 1858 stane kormidelníkem parníku na Mississippi, nasbírá navíc mnoho cenných zážitků a inspirací. A i díky nim začne psát…

Proč je tak hloupý?

THOMAS EDISON

obor: fyzika a elektrotechnika

znalosti získá: učením se s matkou

Nadané děti někdy působí jako podivíni. A dráždí to především učitelku malého Thomase Edisona (1847–1931).

„Je zmatený, pomalý, příliš hloupý na to, aby se něco naučil,“ stěžuje si prý jednou jeho matce Nancy Matthews Elliott, která se nakonec rozhodne ho po pár měsících ze školy v malém městě Milan v Ohiu odhlásit. Shodou okolností je bývalou učitelkou, bude ho tedy učit sama!

Thomase vede hlavně ke knihám, ve kterých najde vše potřebné. A podporuje ho i k tomu, aby ve vlastnoručně vybudované chemické laboratoři provozoval své milované experimenty!

Do školy už Edison se nevrátí, jen navštěvuje různé veřejné přednášky. Také pracuje jako telegrafista, čímž si prohloubí praktické znalosti, a to už mu stačí.

K tomu, aby sestavil filmovou kameru, fonograf, žárovku, podal více než tisíc dalších patentů a stal se jedním z nejplodnějších vynálezců všech dob!

Mám své plány!

HENRY FORD

obor: automobilový průmysl

znalosti získá: brigádou ve strojírně

Jednotřídku ve čtvrti Springwells u Detroitu vydrží navštěvovat 8 let. Ovšem pravidelně tam nechodí, jen když zrovna nemusí pomáhat svému otci se sklizní. Ten by mu rád jednou rodinou farmu předal, Henry Ford ( 1863–1947) má však jiné cíle. Odmala ho fascinují nejrůznější mechanické stroje!

V 15 letech dostane od otce kapesní hodinky, hned je rozebere a naučí se je opravit. A brzy už opravuje hodinky všem v okolí. Ovšem jen do 16 let, pak odejde do Detroitu, kde si najde práci ve strojírenské dílně. A za tři roky, po návratu, už si založí vlastní!

Další krok vede k mechanizované montážní lince a nakonec až k tomu, že Detroit získá díky Fordovi přezdívku město motorů. I když sám školy nemá, v roce 1929 zavede Edisonův institut v Greenfield Village na jeho počest vzdělávací systém Henryho Forda.

I tam je prosazováno jeho celoživotní motto: „Učit se praxí!“

Mami, pošli knihy!

WINSTON CHURCHILL

obor: literatura, politika

znalosti získá: čtením významných děl

Ani rozený původ a přístup k nejlepšímu vzdělání nic znamenat nemusí! Potomka britského šlechtického rodu Spencerů Winstona Churchilla (1874–1965) to ve škole nebaví. Neustále je za něco penalizován, má špatné výsledky a hlavně na všechno vlastní názor.

Učit se chce jinak, prý pozorováním věcí kolem sebe. A samozřejmě čtením. Když pracuje jako voják v indickém Bengalúru, začne si pokládat zapeklité otázky: „Co přesně je sokratovská metoda? Jak vznikla anglická ústava?“

Vše píše své matce, která mu namísto odpovědí posílá knihy! Winston čte v kasárnách každou chvilku svého volného času.

Platónovu Republiku, Aristotelovu Politiku, Úpadek a pád římské říše Edwarda Gibbona, filozofická díla Arthura Shopenhauera. Ze všech vědních oborů ho prý nebavím jen matematika!

Samovzdělávání nakonec stačí na napsání desítek knih, stovek článků, tisíce dopisů i na Nobelovu cenu za literaturu. A zároveň na bohatou politickou kariéru, díky níž se stane jednou z nejvýznamnějších osobností 20. století.