Klidné podzimní odpoledne se pro Ann Hodgesovou během vteřiny změní v noční můru. Prudká rána, bolest v boku a díra ve střeše. V úleku ji napadne, že explodovala plynová kamna. Pak si všimne černého kamene, ležícího vedle pohovky. Nakloní se k němu. „Můj Bože, co to je?!“ vyděsí se mladá žena.

Příběh, který se 30. listopadu 1954 odehraje ve městě Sylacauga v americké Alabamě, obletí svět a vyvolá nečekaný rozruch.

Nejenže jde o první dobře zdokumentovaný případ zásahu člověka meteoritem, ale událost nakonec přeroste i v kuriózní právní spor o to, komu vlastně vesmírný kámen patří.

Útok z nebe?

Když se Ann Hodgesová (1920–1972) vzpamatuje z prvotního šoku, snaží se najít racionální vysvětlení. Napadne ji, že za všechno mohou děti dovádějící venku. Její matka proto vyběhne na ulici hledat viníky.

Místo toho se ale od sousedů dozví překvapivou věc – na obloze se prý objevila ohnivá koule, následoval výbuch a po něm zůstal na nebi podivný nahnědlý oblak. Podezřelý černý kámen brzy přitáhne pozornost odborníků.

Geolog, který zrovna pracuje nedaleko, neváhá: podle něj jde o meteorit. Jenže je doba studené války a podobné nálezy budí i jiné obavy. Kámen proto končí v rukou armádních specialistů, kteří ho následně předají vědcům.

Vzorek putuje až do prestižní výzkumné instituce Smithsonian ve Washingtonu. Tamní odborníci jsou z nálezu nadšení natolik, že se jim s ním zpět do Alabamy příliš nechce.

Když se meteorit po dlouhých průtazích konečně vrátí, čeká ho další nečekané dobrodružství.

Spor o meteorit

Do hry vstupuje majitelka domu, ve kterém Ann s manželem Eugenem bydlí. Tvrdí, že meteorit patří jí – koneckonců dopadl na její pozemek i střechu. Dokonce pohrozí žalobou za zadržování cizí věci.

Veřejnost má ale jasno a stojí na straně zraněné ženy, kterou „zasáhlo nebe“. Celý případ sledují média a z obyčejné události se stává senzace. Nakonec emoce opadnou a spor končí dohodou: Ann zaplatí 500 dolarů a meteorit získá. Jenže štěstí jí to nepřinese.

Odmítne lukrativní nabídku na odkoupení a čeká na ještě lepší. Ta ale nikdy nepřijde. Nakonec kámen o rozměrech 15 x 11 cm a váze 3,86 kg daruje muzeu alabamské univerzity. Zájem médií i náhlá popularita si vyberou svou daň.

Tlak okolí naruší její soukromí i manželství, které končí rozvodem. Ann Hodgesová později umírá v ústraní na selhání ledvin. Ironií osudu tak na celé události nejvíc vydělá někdo jiný.

Místní farmář Julius McKinney, který objeví druhý fragment meteoritu, ho prodá Smithsonian Institution a za utržené peníze si pořídí auto a malou farmu.

Každý má nějakou šanci

I když jde o první  zdokumentovaný  případ zasažení člověka meteoritem, není zdaleka jediný. Popisy jiných uváděných případů jsou ale neurčité, zejména ze starší doby.

Přesto je nepravděpodobné, že by úplně všechny byly smyšlené nebo špatně popsané či pochopené. Šance, že člověka zasáhne meteorit, je totiž vyšší než u výhry v loterii.

Profesor z americké Tulane University Stephen A. Nelson dokonce vypočítal, že pravděpodobnost zásahu meteoritem je 1:1 600 000, zatímco například u výhry ve Sportce je šance výrazně nižší a sice asi 1:13 983 816. U výhry v Eujackpotu je to cca 1:95 344 200.

Zápisy z dávných kronik

Případ Ann Hodgesové z roku 1954 je jediným spolehlivě doloženým zásahem člověka meteoritem. Přesto se v dějinách objevují příběhy, které k tomu mají blízko.

Středověké italské kroniky například popisují benediktinského mnicha, kterého měl při práci na poli zasáhnout „ohnivý kámen z nebe“. Z Indie se dochoval záznam o princi, jenž byl během slavnosti omráčen záhadným padajícím kamenem.

A čínské prameny z 15. století dokonce uvádějí, že při pádu meteorického roje mělo být zraněno několik lidí.