Obchodníci počítají na tržišti ve starověkém Uruku osly. Město, kterému vévodí třípatrový zikkurat, smrdí jako oslí zadnice. Jako milion oslích zadnic. A to obchodníka rozptyluje tak, že nedokáže pořádně spočítat, kolik toho prodává a kolik má dostat peněz. Kéž by si to mohl někam poznamenat…

V pravěké jeskyni sedí lovec. Šaman kreslí mamuta na skalní stěnu, ženy žvýkají mamutí kůži, lovec žvýká mamutí pečínku. Přemýšlí, kolik mamutů už takhle ulovil. Nakonec vezme kost a pazourkem si udělá čárku. A pak další, za každého mamuta jednu.

Zjistí, že si pak nemusí pamatovat tolik věcí. Brzy zjistí, že takhle nemusí počítat jenom mamuty, ale vlastně cokoliv dalšího.

Když si pak prohlédne jeskynní malbu, napadne ho, že když si před ty čárky jednoho mamuta taky nakreslí, nebude si ani muset pamatovat, co to vlastně počítá. Jisté dnes je, že v jiné jeskyni sedí nejspíš úplně jiný lovec a dělá stejné rýhy. Jeden v Africe, jeden v Evropě, jeden v Asii…

K čemu je želva dobrá

Počítání je tak nejstarším systémem, ale čísla nejsou ještě písmo. V 7. tisíciletí před naším letopočtem v Číně neznámý písař vyrývá v Džia-Chu první symboly do želvího krunýře.

Toto protopísmo není dodnes rozluštěno a je tak otázka, jestli jde skutečně o písmo nebo jenom nějaké symboly. Nejstarším písmem je proto považován systém, který používá neolitická kultura Vinča z šestého století na území dnešního Rumunska.

Dnes je rozeznáno přes 230 znaků, není ale jasné, jestli jde o písmena, slova nebo vlastnické značky. Zápisy jsou příliš krátké, než aby je lidé dokázali rozluštit, a díky svému stáří se nepředpokládá, že by se podařilo nalézt dvojjazyčný záznam.

Na počátku bylo slovo

Uruk je nejstarší město na světě a někdy během 4. století př. n. l. vynalezeno klínové písmo, nejstarší známý systém, díky kterému lze zaznamenávat nejenom počty prodaných oslů, ale i nejstarší zákony, obchodní zprávy nebo zamilované dopisy.

Když je potřeba záznam uchovat, tak se tabulka vypálí. Někdy město vypálí nepřítel a tak zanechá archeologům nedocenitelné písemné podklady. Jen o něco málo později se objevují první písaři ve starověké Číně nebo v odlehlé Jižní Americe.

Nejnovější průzkumy pak říkají, že i egyptské hieroglyfy se vyvíjejí samostatně.

Všude byl, všechno znal

Na sinajském poloostrově vzniká před 4 tisíci lety první semitská abeceda – znaky nemají význam celých slov, ale jednotlivých písmen. Když ji spatří féničtí obchodníci, systém převezmou a jen lehce upraví.

Určí i pevný směr, kterým se píše, aby byly texty vždy snadno rozluštitelné. Používají 22 souhlásek, samohlásky se zatím ještě nepíšou, a protože se většinou vyrývá pomocí klacíku do hlíny, jsou znaky hranaté a rovné.

Díky tomu, že jsou Féničané skvělí obchodníci, kteří se plaví celým Středozemím, vítězná cesta abecedy a písma je zajištěna.