Už mince ze 12. století zdobí symbol orlice. Císaři Svaté říše římské se pyšní nejprve jednohlavou orlicí, poté dvouhlavým orlem.
V heraldice se jednohlavý orel označuje jako orlice. Dvouhlavá orel se poté stává na dlouhá staletí říšským znakem platným až do zániku impéria, ke kterému došlo roku 1806.
![Římský císař Jindřich IV. se pyšní ještě jednohlavou orlicí. FOTO: Master of the Codex Manesse/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/08/2-13-768x1151.jpg)
Přibude erb
Majestátního ptáka potom dědí Německý spolek, založený roku 1815. Po sjednocení Německa v roce 1871 a založení Německého císařství si ale Němci vyberou do znaku nikoli dvouhlavého orla, ale původní jednohlavou orlici.
Té roku 1889 přibude na prsou pruský znak a erb vládnoucích Hohenzollernů.
![Znak Německého císařství z let 1871-1918. FOTO: Hugo Gerard Ströhl/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/08/3-1-768x903.png)
Opět tradiční podoba
Nechybí obtočený Řád černé orlice a císařská koruna. Roku 1918 při vyhlášení Výmarské republiky ze znaku ovšem mizí všechno, co připomíná monarchii. Němci na ni chtějí jednou provždy zapomenout. Nemají zájem, aby jim ji cokoliv připomínalo.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Zůstává jenom jednoduchá černá orlice, kterou v letech 1933–1945, v době nacistické vlády, zhyzdí hákový kříž. Po válce se však vrací zpět ke své tradiční podobě ve zlatém štítě.