Poslední archeologické nálezy stojí za přehodnocením teorií o životě neandrtálců (Homo neanderthalensis), pravěkých předchůdců člověka.

Na základě nových objevů je patrné, že neandrtálci byli velmi zruční při používání oštěpů, což jim umožňovalo využívat lovu a boje na dálku.

Antropologové ještě donedávna pokládali neandrtálce na území Evropy a Blízkého východu za pralidi s nevelkou inteligencí, kteří tak museli uvolnit své místo pro nástup novějšímu a v mnohém vyspělejšímu druhu člověka Homo sapiens sapiens – člověku moudrému.

Nové archeologické nálezy ale tuto hypotézu zpochybnily a doložily dosud neznámé poznatky o neandrtálcích.

Od loveckých oštěpů až po ty sportovní

Lovecké oštěpy neandrtálců vznikly před více než třemi sty tisíci lety. Svým vzhledem v mnohém připomínají dnešní sportovní oštěpy. Vědci se tak pro jejich testování rozhodli zapojit profesionální sportovce, aby vyzkoušeli manipulaci a dosah této zbraně.

K tomu jim posloužila přesná dřevěná replika. Výsledky byly více než překvapivé.

Podle Annemieke Milksové z University College v Londýně se ukázalo, že oštěpy dokážou zasáhnout cíl s až dvacetimetrovým odstupem, což je dvojnásobek vzdálenosti, kterou odborníci dříve odhadovali.

Síla, která by zabila i koně

Jedním z hlavních zdrojů obživy středoevropských neandrtálců bylo mimo jiné i koňské maso.

Vržený oštěp se prokazoval obrovskou silou, s níž se zabodl do terče, takže by s ním bez problému bylo možné usmrtit koně, ale i větší zvířata, jakými byli mamuti, zubři či pratuři.

Dříve řečené hypotézy operovali s předpokladem, že pračlověk lovil zvěř na velmi krátké vzdálenosti. S tím ale souviselo i větší riziko ohrožení života. Afričtí neandrtálci, přímí předci dnešního člověka, pomocí oštěpů efektivně využívali lovu a boje na dálku.