Dlouhé týdny prší z nebe nekonečné provazy deště. Nasycená půda už odmítá spolupracovat, a tak se lidem naskytne pohled na zvláštního tvora. Někteří propadají panice, protože se dovtípí, že se jedná o dračí mládě.

Endemit čili druh, který se objevuje jen na jednom místě v celém širém světě. A do této škatulky spadá právě i macarát jeskynní.

Vpředu tři, vzadu dva

Za domov považuje podzemní krasové jeskyně v oblasti Slovinska, Chorvatska a Bosny a Hercegoviny.

Živočicha údajně jako první popíše slovinský přírodovědec Janez Vajkard Valvasor (1641–1693), který si podivných zvířat všímá po vydatných deštích v roce 1689. Voda totiž živočicha vyplaví na povrch.

Jakmile ho zahlédnou obyčejní lidé, začnou se křižovat, protože jim připomíná nevyvinutého draka. Netuší, jak moc jsou jejich domněnky daleko od pravdy. Macarát dorůstá maximálně 30 centimetrů a jeho válcovité tělo tvoří růžová kůže.

Chybí ji pigment, a tak připomíná tu lidskou – tak získává další přezdívku – lidská ryba. Zmínku si zaslouží i prsty, protože přední končetiny disponují třemi, na zadních najdeme pouze dva.

Macaráti žijí výhradně v podzemí, jsou nároční, protože voda musí mít mezi 8 až 12 stupni Celsia. Strávit všechen čas v podzemí zní jako nelehký úkol, příroda je však vybaví.

Skoro nic nevidím

Oči ve tmě nepotřebuje, a tak jsou překryty kůží, o to více vnímají svět čichem a sluchem. Tím ale výčet podivností nekončí, protože macaráti dýchají skrze zevní žábry – ty připomínají červené větvičky. Mají přímou souvislost se slovem neotenie.

Jedná se o stav, kdy jedincům zůstávají některé larvální věci, přestože už dávno dospěli. Z hlediska potravy nepohrdne malými korýši, pochutná si také na hmyzích larvách. Žvýkáním se neobtěžuje a rovnou jídlo polyká.

Umí však baštit efektivně, protože v podzemí se může stát, že na potravu nenarazí delší dobu. Zásoby ukládá na horší časy, a tak přežije klidně i desetiletý půst. V těchto případech utlumí životní funkce a srdce macarátům bije jen několikrát za minutu. Nechtějí totiž spalovat tolik potřebnou energii.

Predátor? Není…

Delší časový horizont platí i u rozmnožování, jelikož samice kladou vajíčka jednou za 12,5 roku. Vadit jim to nemusí, jelikož mají dostatek času. U macarátů se doba dožití pohybuje kolem sedmdesátky, ve vzácných případech oslaví i sté narozeniny.

Musí mít k tomu ale ideální podmínky jako je čistá voda bohatá na kyslík. Macaráti totiž nemají přirozeného nepřítele, i tak získávají nálepku zranitelného druhu. Populaci ničí hlavně chemikálie a hnojiva, které do podvodních jezer stékají.

Někdy slouží jako živé indikátory čistoty vody, protože stačí malá odchylka a hynou. Ve Slovinsku dokonce chytání a zabíjení macarátů postaví mimo zákon.

Jsou na ně nesmírně pyšní, a tak, když se v roce 1991 hledá motiv na desetitolarovou minci, mají všichni jasno.

Epocha přidává zajímavost:

Biologové, jež zavítají do slovinského městečka Črnomelj, nevěří svým očím. V nedalekém jezeře totiž žijí macaráti, jenže barva jejich kůže je mnohem tmavší. Může za to fakt, že stráví část života na světle.

Černou variantu vědci popíší až v roce 1986 a bývá považována za extrémně vzácnou.