Představte si armádu se samopaly, vojenskou disciplínou a plánem na „likvidaci nepřítele“. A teď si představte, že tím nepřítelem nejsou vojáci ani bandité, ale velcí nelétaví ptáci s načechraným peřím a dlouhýma nohama.
Zní to jako absurdní komedie? Jenže v roce 1932 Austrálie skutečně vyhlašuje válku pštrosům emu a pro armádu to dopadne hodně trapně.
Kalendář ukazuje listopad roku 1932 a západní Austrálie řeší nečekanou pohromu. Po sklizni se do zemědělských oblastí valí asi 20 tisíc emuů. Velcí ptáci ničí ploty, požírají úrodu a farmáři šílí.
„Když to tak půjde dál, nezůstane nám ani zrno!“ stěžují si veteráni z první světové války, kteří v oblasti hospodaří. Australská vláda nakonec posílá armádu.
Do akce vyráží major Gwynedd Purves Wynne-Aubrey Meredith (1887-1975) se dvěma vojáky, dvěma kulomety Lewis a deseti tisíci náboji. Plán zní jednoduše: postřílet pštrosy emu a zachránit úrodu. Ovšem opeřenci mají jiné plány.
Potřebovali by celou divizi
První střet probíhá 2. listopadu 1932 poblíž Campionu. Vojáci zahlédnou skupinu asi padesáti emuů a spustí palbu. Jenže ptáci se okamžitě rozutečou do všech stran. „Jsou zatraceně rychlí!“ křičí údajně jeden z vojáků.
Kulomet se navíc zasekává a výsledkem jsou jen mrtvé jednotky emuů místo očekávaného masakru. O pár dní později armáda zkouší připevnit kulomet na nákladní auto, aby ptáky pronásledovala v terénu. To ale končí groteskou.
Auto poskakuje po nerovné půdě, střelec nedokáže mířit a ptáci mizí v buši rychlostí až padesát kilometrů za hodinu. Major Meredith nakonec obdivně prohlašuje: „Kdybychom měli vojenskou divizi s odolností těchto ptáků, porazila by jakoukoli armádu na světě.“
Pošramocená reputace armády
Po několika týdnech je jasné, že lidé tahají za kratší konec. Armáda sice tvrdí, že zabila kolem tisícovky emuů, jenže ptáků zůstávají tisíce a škody pokračují.
Australský parlament se celé operaci začíná posmívat a noviny mluví o „válce, kterou vyhráli ptáci“. V prosinci 1932 akci ukončí. Emuové dál běhají po australské krajině a armáda odchází s pošramocenou reputací.
Celá událost se později stává legendou internetu i symbolem toho, že příroda si někdy z lidské techniky příliš hlavu nedělá. A také důkazem, že ani kulomet nemusí stačit proti houževnatému ptákovi s dlouhýma nohama.
