Jaké byly začátky první československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka v politice a proč vlastně do ní vstoupil? Jednu z mnoha možných odpovědí nabízí osobnost jeho velkého odpůrce Ernesta von Koerbera.
Rakousko-uherský politik Ernest von Koerber (1850–1919) pochází z rodiny důstojníků a úředníků.
Po absolvování práv na vídeňské univerzitě nastupuje roku 1874 na ministerstvo obchodu, kde se po kariérním žebříčku postupně vyšplhá až do funkce samotného ministra.
Stává se premiérem
Krátce pak zastává i funkci ministra vnitra a konečně v letech 1900–1904 se stává premiérem Předlitavské části Rakouska-Uherska.
Poté se stáhne z veřejného života, až v letech 1915-1916 působí jako ministr financí a stává se znovu premiérem, ale po neshodách s císařem Karlem I. (1887–1922) podává demisi.
Patří do skupiny německých liberálů, kteří se snaží udržet zemi jako jednotný celek i pomocí tzv. regulace jazykových poměrů (výnosy předlitavské vlády z let 1880 a 1897–1898, jež upravují používání češtiny a němčiny na úřadech).
V řadách nespokojenců
Nařízení vyvolala velkou nespokojenost mladočechů, za které Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937) už roku 1891 vstoupil do politiky.
Koerber je stoupencem silně germanizovaného a centralistického státu, takže i když se s Masarykem setkávají, logicky se prakticky v ničem neshodnou.
Mimo jiné i rozhovory s Koerberem patřily k argumentům, kvůli kterým se za 1. světové války rozhodl opustit zemi, nechat zde rodinu a věnovat se v zahraničí plně odboji.
„Koerber jasně připustil, že pokud Rakousko vyhraje, nic těmto národnostem po válce nedaruje,“ uvádí Masaryk o svých diskusích s předním rakousko-uherským politikem, ke kterým došlo nedlouho před jeho odchodem do exilu. Tou největší pobídkou k emigraci ale pro TGM byla hrozba vězení.
