„Vždyť ona mě i bije,“ vzdychne princ de Conde. Na mysli má svou partnerku. Jednu z nejbohatších žen Francie, kterou před lety coby negramotnou bezdomovkyni vytáhl z jednoho londýnského nevěstince.
Princ je sice obstarožní chlípník, k ženění se taky dvakrát nemá, ale peklo, které mu ze života udělá jeho krásná Popelka, si nezaslouží.
Ze dna na vrchol
Sofie Dawesová (1795–1840) se narodí v chudé osadě Sv. Helens na východě ostrova Wight. Matka zemře při porodu, otec Richard Dawes, je těžký alkoholik přežívající z vyžebraných milodarů.
Sofie tak prožije dětství v sirotčinci, což je koncem 18. století hodně drsná škola života. Ve třinácti ji pošlou dřít k zemědělci, který ji využívá pro ty nejpodřadnější práce.
Není divu, že uteče, chvíli se živí jako komorná v Portsmouthu, ale nakonec končí v Londýně na ulici, kde žije v té největší bídě. Nečekaný obrat přichází pár dnů poté, co získá práci uklízečky v luxusním nevěstinci na Piccadilly.
Objeví se tu totiž pravidelný zákazník Ludvík Bourbonský, princ de Condé (1756-1830). Emigrant královské krve, který prchl z Francie před revolucí, po smrti syna popraveného na příkaz Napoleona Bonaparta (1769–1821) rezignoval na odboj a jen si užívá.
Je ohromen krásou nové služebné a okamžitě si ji u majitelky nevěstince vyžádá. Když se později dívky ptá, co by si přála, nechce zámek, ani nové střevíce. „Umožněte mi studovat!“ Chápe, že to je jediný způsob jak se dostat nahoru.
A tak jí Ludvík najme nejlepší učitele, kteří ji učí francouzsky, dějepis, zeměpis, ale také latinu a řečtinu.
A když v roce 1814 přichází restaurace monarchie, doprovází Ludvíka do Paříže, kde je mu vrácen veškerý majetek, takže je z něj rázem jeden z nejbohatších mužů Francie. Dosud to všechno zní jako pohádka. Ta však brzy končí.
Popelka z Pekla
Ludvík se totiž nemá k tomu, aby jejich vztah zveřejnil. Nejprve ji uklidí stranou a poté dokonce přiměje, aby se provdala.
Její manžel, důstojník Adrien Victor de Feuchères (1785-1857) získá titul barona, z Popelky je rázem baronka, když však de Feuchéres zjistí, že Sofie není Ludvíkovou utajovanou dcerou, jak mu namluvili, ale milenkou, je s manželstvím konec.
Tím se však Sofie natrápí. Stejně ho nikdy nemilovala. Navíc už má Ludvíka dokonale omotaného kolem prstu. Dostane vše, co si zamane, a pokud se někdy milenec zdráhá, donutí ho bezohledným vydíráním.
„Odcházím, a už se nikdy nevrátím!“ Vévoda vždy ustoupí a Sofii se do klína hrnou zámky, šperky i miliony franků. To jí však nestačí. Donutí ho vyhodit vlastní dceru i s rodinou a zbavit se všech, kteří by mohli ohrozit její postavení.
Svůj nátlak zvyšuje. „Je hrozná, vždyť ona mě i bije,“ stěžuje si chátrající Ludvík příteli. Přesto se jí nedokáže zbavit.
Smrt v oprátce
To se mu stane osudným ve chvíli, kdy se Sofie spojí s budoucím králem Ludvíkem Filipem (1773–1850) ve snaze zmocnit se vévodova obrovského majetku.
Krátce poté, co ho donutí podepsat závěť v jejich prospěch, je ráno 26. srpna 1830 nalezen v ložnici, oběšený na okenici.
Lékaři vyslaní Filipem se příliš nenamáhají a uzavřou případ jako sebevraždu, načež soudci rozhodnou, že v tom případě netřeba nic vyšetřovat.
Ludvíkovi přátelé i služebnictvo však mají jasno „Byla to vražda!“ Nepochybují, že za vším je Sofie, která s pomocí komplice vévodu zavraždila a poté vše narafičila jako sebevraždu.
Všechny pokusy obnovit vyšetřování sice král smete ze stolu, skandál však nabere takových rozměrů, že Francií nenáviděná Sofie nakonec rezignuje, prodá nemovitosti, sebere své miliony a vrátí se do Anglie, kde umírá ve věku 50 let.
