Krvavý mlýnek karpatsko-dukelské operace mele od 8. září do 28. října 1944. Vyznamená se v něm krom jiných i Ludvík Svoboda (1895–1979). Ale právě tady se dozví hroznou zprávu:
jeho syn Miroslav (1924–1942) byl v necelých 18 letech zavražděn v koncentračním táboře Mauthausen!
Jeho manželka Irena (1901–1980) a dcerka Zoe (1925–2022) se naštěstí skrývají u obětavých lidí na Moravě. Na rozdíl od Zápotockého se mu totiž ilegální přechod do Polska začátkem června 1939 podaří. Rodinu tím vystaví velkému nebezpečí.
Irena s tím ale počítá a podpoří ho. Důstojníků jeho hodnosti v podobné situaci bude u nás pomálu…
Hvězda stoupá
V září padne Polsko a Svoboda převádí skupinu více než 700 důstojníků a vojáků do Sovětského svazu. Časem se začíná rodit prapor, ze kterého vznikne 1. československý armádní sbor. Svobodův přístup je neotřelý:
Proti řádu československé armády do něj přijímá i ženy. Sbor se stane největší československou vojenskou jednotkou v zahraničí. Jeho hvězda stoupá. 4. dubna 1945 jmenuje Edvard Beneš takzvanou Košickou vládu a Svoboda je v ní ministrem národní obrany.
1. srpna 1945 se stává armádním generálem. Na prezidentské křeslo si ale ještě pěkných pár let počká, a to do 30. března 1968. Ani jeho nečeká jednoduchá cesta bez vrcholných stresů…
Proč nerezignuje?
Na ruzyňském letišti je pořádně živo. Právě tu přistávají letouny vojsk Varšavské smlouvy. Až v tuto chvíli, v pozdních hodinách 20. srpna 1968, se o tom dozví prezident. Protestuje a má obavy z krveprolití. Odmítne varianty na novou podobu vlády.
Jeho vliv klesá a stále větší podíl moci padá do klína Gustáva Husáka (1913–1991). 18. června 1972 má prezident namále, když ho postihne mozková příhoda. 22. března 1973 je Svoboda znovu zvolen prezidentem.
Ale již 25. dubna 1974 ho zaskočí plicní embolie následovaná několika dalšími mozkovými příhodami. Funkci prezidenta již není s to vykonávat. Přesto jím dál zůstává. Proč? Názory se liší – buď odmítá rezignovat, nebo jeho rezignaci nechce podepsat Husák.
Nakonec je schválen speciální ústavní zákon č. 50/1975 Sb. a Svoboda předčasně ukončuje své funkční období. Dožije po boku manželky Ireny na pražském Břevnově, umírá 20. září 1979 závěrem další série mozkových příhod.
