Skutečně je Turínské plátno relikvií, do které bylo krátce po ukřižování zabaleno tělo Ježíše Krista, nebo jde jen o výmysl? Dodnes je na něm k vidění otisk těla, odpovídající vousatému muži asi 180 cm vysokému a zhruba 35 let starému…

Název plátna se odvozuje od italského města Turína, kde je tato relikvie uchovávána od roku 1578, a to v kapli katedrály sv. Jana Křtitele. Má jít o kus látky, do které nechal, podle Bible, Ježíšovo tělo po sejmutí z kříže zabalit bohatý Ježíšův učedník Josef z Arimatie.

Lněná textilie s nepatrným podílem bavlny má rozměry 436 cm na délku a 110 cm na šířku, váží 1420 gramů.

Otisk mužské postavy

Na plátně je zachycen otisk mužské postavy, vysoké 175 až 180 cm, přibližného stáří mezi 35 a 40 lety. Muž má dobře vyvinuté svalstvo, váží asi 81 kg, má dlouhé vousy a vlasy, sahající mu po ramena. Povaha otisku později umožňuje zhotovit trojrozměrnou rekonstrukci tváře včetně detailů, jako je zaschlá kapka krve na vousech, stopy rozmazané krve na pravé tváři či otisk mincí v očních důlcích.

V roce 2002 zachycují restaurátorské práce na Turínském plátně ještě jeden otisk identické tváře na druhé straně plátna.

Anatomické nesrovnalosti

Problémem je, že nejde o kontaktní otisk, protože ten by proporčně vypadal jinak, byl by zdeformovaný. Otisk na plátně však připomíná spíše fotografický negativ, „vypálenou“ projekci muže. Je nezřetelný, sépiové barvy a pouhým okem rozeznatelný jen při pohledu z větší vzdálenosti.

A vykazuje anatomické nesrovnalosti, zejména příliš dlouhé končetiny, nízké čelo či absenci vrásek. Dále jsou na plátně jasně ohraničené skvrny zaschlé krve. Otisk těla zasahuje pouze tenkou vrstvu plátna o tloušťce 180 až 600 nanometrů.

Málem lehlo popelem

Po Ježíšově smrti je plátno zřejmě převezeno z Jeruzaléma do turecké Urfy, později do Konstantinopole. V roce 1353 jej francouzský rytíř Geoffroi de Charny přiváží do kláštera ve francouzském Lirey. Roku 1453 jej pak rytířova vnučka Markéta smění se savojským královským rodem za dva hrady.

Následně je roku 1532 málem zničeno při požáru v Chambéry ve východní Francii. Naštěstí se ho daří na poslední chvílí zachránit, ale dodnes jsou na něm patrné ohořelé oblasti. V turínské katedrále poté spočívá od roku 1578.

Chráněno před Hitlerem, odkázáno papeži

První fotografii, která odhalí tvář na plátně, udělá až roku 1898 Ital Secondo Pia. V průběhu 2. světové války je plátno ukryto před Hitlerem, který po něm velmi touží. Roku 1983 ho poslední italský král Umberto II. (1904–1983), potomek savojské dynastie, odkazuje papeži Janu Pavlu II. (1920–2005). Dnes je umístěno ve speciální nádobě, naplněné argonem. Roku 1997 opět těsně uniká požáru Guarniniho kaple turínské katedrály.

Symbol Kristova utrpení

Katolická církev netvrdí, že je Turínské plátno skutečně rubášem, do kterého byl po ukřižování zabalen Kristus, ale pokládá ho za významný symbol Kristova utrpení. Dle vyjádření čelních představitelů Vatikánu je na vědě, nikoli na církvi, aby posoudila pravost plátna.

Ačkoli prochází od roku 1978 mnoha vědeckými zkoumáními, provedenými nezávislými laboratořemi, přesnou odpověď vědci nemají. Jsou zde totiž aspekty, které hovoří pro pravost plátna, jiné to ovšem zase záhy vyvracejí:

1) Stáří tkaniny

Týmy z univerzit v Oxfordu, Curychu a Tusconu v roce 1988 zkoumají radiokarbonovou metodou odstřižený vzorek o velikosti 1 x 7 cm, který byl pro tato pracoviště rozdělen na tři díly. Shodně dojdou k závěru, že látka byla zhotovena s 95% pravděpodobností kolem roku 1325 plus minus 65 let, a je tudíž padělkem.

Později se však prokazuje, že plátno bylo po požáru v roce 1532 opravováno a zkoumaný kousek tudíž může pocházet z této záplatované části.

2) Způsob tkaní

Plátno je tkané metodou zvanou šupinový kepr. Tento způsob tkaní je zaznamenán na ilustraci v Prayově kodexu, maďarském rukopisu pocházejícím z let 1192–1195, která zobrazuje Kristův pohřební rubáš. Ovšem roku 2000 jsou v hrobce poblíž Jeruzaléma nalezeny fragmenty pohřebního rubáše náležejícího židovskému veleknězi, který je ovšem tkán jednoduchou plátnovou vazbou, nikoliv keprovou.

To vzbuzuje pochybnosti, zda opravdu plátno pochází z Jeruzaléma v době Ježíšovy éry.

3) Stopy rostlin

Mezi roky 1973 a 1975 jsou lepicí páskou odebrány vzorky z povrchu plátna. V nich je nalezen pyl 48 druhů rostlin, které pocházejí z pouštní oblasti Palestiny, ze stepi turecké Anatolie, z okolí Konstantinopole a z jihozápadní Evropy, což v té době přesvědčí vědce, že by plátno skutečně mohlo pocházet z Jeruzaléma.

Podrobnější analýza z roku 2015, která zkoumá mitochondriální rostlinnou a lidskou DNA zachycenou na plátně, nachází i vzorky z Číny či Ameriky. Vedoucí výzkumu, italský vědec Gianni Barcaccia, shrnuje závěry zkoumání takto: „Zkrátka mnoho lidí z mnoha různých míst přišlo do kontaktu s plátnem.“

3) Otisk mincí, rostlin a nápisy

Existuje mnoho vědeckých studií, které na plátně nalezly obrázky květin a nápisy svědčící o tom, že je na tkanině skutečně otisk Ježíše po ukřižování. Otisk mincí nalezených v „jeho“ očních důlcích dokonce odpovídá těm, které nechal Pilát Pontský razit v letech 29 až 32 v Jeruzalémě.

Moderní digitální skenování obrazu provedené v roce 2011 Salvatorem Lorussem z Boloňské univerzity však nic takového na plátně nezachycuje.

Použití mincí k zakrytí očí mrtvých navíc není pro Palestinu v 1. století nijak doloženo.

Zajímavost

Na plátně jsou údajně nalezeny také otisky rostlin, rostoucích na jaře v Jeruzalémě, mezi nimi i Gundelia tournefortii, z níž byla zřejmě upletena Kristova trnová koruna.

4) Krev na plátně

Na plátně je nalezena krev skupiny AB negativní, stejně jako na roušce ze španělského Ovieda, jež měla údajně patřit Kristovi. Rozmístění otisků krvavých ran také na první pohled odpovídá Kristovým zraněním.

Na plátně jsou rovněž identifikovány zbytky kreatinu a feritinu, což jsou látky, které se objevují v tělech lidí, kteří mají za sebou hluboký nervový šok, jakým ukřižování rozhodně je. Ovšem pokus provedený roku 2018, s dobrovolníkem, jemuž jsou na místa Ježíšových zranění umístěny nádoby s tekutinou imitující krev, ukazuje, že směr potůčků krve neodpovídá těm zachyceným na plátně, ať už dobrovolník zaujímal jakoukoliv polohu.

Jsou snad dílem malíře?