Katolická církev a šlechta posílá na konci 16. století do různých českých měst mnišské řády františkánů (minorité a kapucíni františkáni). Jejich životním úkolem je pomáhat kněžím přivádět lidi na správnou víru.

S pochybnými knihami se na svých poutích setkávají každý den a strašně se jich bojí, což potvrzuje i zakládající listina minoritského řádu z roku 1625: „Ty knihy, jenž obsahují nějaké nečisté věci nebo ctnosti cizí, nebo jsou od Svaté říše římské zakázané, ať nejsou ukládány v knihovnách, a o to méně v celách, pod těžkým hříchem uvaleným od vizitátora (ten, kdo kontroluje duchovní).“

Fanatik zmanipuluje děti

Františkáni se v Čechách při ničení knih neuvěřitelně činí. Pravděpodobně největší oheň díky nim vzplane 1. května 1623 ve Fulneku. Kazatel Bonaventura, pocházející z Kolína nad Rýnem, přijme přesvědčování nekatolíků za svoje životní poslání.

Proslaví se „pamětihodným pálením neužitečných a heretických knih.“ Nejde jenom o očištění od škodlivých myšlenek, ale o podívanou ve velkém stylu.

„Přinášejte všechny spisy, které nesouhlasí s naší vírou,“ pobízí vášnivě děti z rodin čerstvě obrácených na katolickou víru.

Mladí přinesou, co doma najdou a vtrhnou i k sousedům, kam by si jindy rozhodně netroufli. „Nic takového tady nemáme,“ říká rozpačitě měšťanka ve dveřích domu trojici patnáctiletých mladíků.

Ti si ale nakonec vynutí přístup do bytu a bez milosti prohledají knihovnu. S vítězným úsměvem si odnášejí spis 95 tezí německého kazatele Martina Luthera (1483–1546).

Sbírka neznámého kazatele

Obrovské představení, při němž postupně vždy dvě děti přistoupí k ohni a házejí do něj další a další knihy, doprovází i hudba a zpěv. Celé město žije touto událostí.

Když se o den později houf dětí dozví, že na radnici je ještě velká neprozkoumaná knihovna, vezmou ji téměř útokem.

Sbírka patří „jakémusi protestantskému kazateli.“ Není to nikdo jiný, než tehdy ještě naprosto neznámý Jana Amos Komenský (1592–1670). „Učitel národů“ se tou dobou ale už téměř dva roky ukrývá.

Při útěku by mu ale knihy překážely, proto je nechává u městské rady ve Fulneku. Věří, že jde o bezpečnou skrýš, jenže ani ta nakonec neodolá rozdmýchaným náboženským vášním.

Mrská se důtkami

Komenský později bere zkázu své knižní sbírky s nadhledem:

„Jiní na ryňku v koších (jako ve Fulneku) vynésti, jiní (jako v Žatci a v Trutnově) fůrami z města za zdi vyvésti, jiní k šibenici aneb stínadlům (jako v Hradci) je shromážditi kázali, a hranici udělavše a oheň podloživše pálili.“

Sám je příznivcem likvidace knih nevhodných pro křesťany, na rozdíl od katolíků ale považuje za zhoubné jiné knihy. Bonaventura svoji náboženskou horlivost hodně přehání. Na Velký pátek před Velikonocemi káže spoutaný provazem, v okovech, a mrská se důtkami.

Sice je kvůli tomu převelen do Olomouce a Brna a na krátkou dobu zbaven místa kazatele, nakonec se ale do Fulneku stejně vrací.