V době studené války, kdy jaderný útok mohl přijít prakticky kdykoli, se děti ve školách učily, co mají v takovém případě dělat. Když loni obyvatelé Havaje omylem dostali zprávu, že na ně míří balistická střela, propukla panika. Věděli byste, jak se zachovat?

Jak daleko byste museli být od epicentra výbuchu, abyste měli naději na přežití?

Zajímavosti:

K vůbec prvnímu jadernému výbuchu na světě došlo 16. července 1945, a to v poušti White Sands v Novém Mexiku v USA. Zkouška označovaná jako Trinity byla součástí projektu Manhattan, což byl krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby za 2. světové války.

Ve válečném konfliktu byly jaderné bomby použity poprvé 6. srpna 1945, kdy byl shozen Little Boy na japonskou Hirošimu (okamžitě zabito 70 000 lidí), a 9. srpna 1945 pak Fat Man na Nagasaki (39 000 mrtvých ihned, dalších 35 000 na důsledky ozáření).

Výbuch největší jaderné bomby na světě

Sovětská Car-bomba vážila 24,8 tun, na délku měřila 8 metrů a její průměr byl 2 metry.

K místu odpálení ji dopravil 4motorový bombardér Tupolev Tu-95. Její energie činila 50–58 Mt TNT, což je ekvivalent asi 1350–1570 násobku kombinované energie bomb svržených na Hirošimu a Nagasaki.

Původně měla mít energii až 100 Mt TNT. Odpálena byla 30. října 1961 cca v 11:30 nad sovětskou jadernou střelnicí Nová země. Shozena byla z výšky 10, 5 km, k jejímu výbuchu došlo 4 km nad povrchem.

Okamžitě poté vznikla ohnivá koule o teplotě až několika milionů stupňů Celsia a průměru 9,2 km. Její spodní část zasáhla zemský povrch, kde vytvořila kráter a způsobila zemětřesení o síle přes 5 stupňů Richterovy škály.

Následně se uvolnila tlaková vlna, která do vzdálenosti 40 km od epicentra výbuchu srovnala vše, co se jí dostalo do cesty, se zemí. Škody působila až do vzdálenosti 100 km od místa výbuchu, přičemž 3x oběhla kolem celé planety.

Část energie se přeměnila v teplo, světlo či jiné elektromagnetické záření, které by bylo schopno způsobit popáleniny 3. stupně lidem žijícím do vzdálenosti 100 km od místa výbuchu. Bylo pozorovatelné na většině severní polokoule.

Atomový hřib, který vznikl, měl průměr 40 km a výšku 60 km, takže pronikl až do spodní části termosféry Země. Car-bomba by byla schopná naprosto zničit jakékoliv město nebo obydlenou oblast o průměru 280 km.

Rozdělení energie vzniklé při výbuchu:

40–50 % jde na rázovou (tlakovou) vlnu

30–50 % si vyžádá tepelné záření

5–10 % ionizující záření

5–10 % zbytkové záření

Co dělat při jaderném výbuchu?

Okolní vzduch se při výbuchu ohřeje na takovou teplotu, že začne svítit. Takzvaná svítící oblast má průměr až několik set metrů.

Vzniklé elektromagnetické záření se šíří rychlostí světla. Při průchodu vzduchem slábne. Když se setká s pevnou překážkou, změní se v teplo tak velké, že zabíjí lidí a zapaluje či taví předměty.

Když člověka nezabije, tj. je v dostatečné vzdálenosti od epicentra, může mu způsobit vážné popáleniny a až trvalou slepotu.

Dalším ohrožujícím faktorem je tlaková vlna, která začne působit po několika sekundách až minutách od výbuchu, v závislosti na vzdálenosti od epicentra, a může i zabíjet. První kilometr urazí rázová vlna asi za 2 sekundy, každý další za 3 sekund.

Vyhledejte úkryt! Pokud jste v terénu, využijte odvrácené strany kopců, pahorků, strže a úžlabiny. Důležité je také zmenšit svoji plochu, tedy lehnout si na zem obličejem dolů, hlavou směrem od výbuchu. V domě si můžete lehnout třeba do vany.

Nejdéle trvajícím ohrožením je pak radiace. Radioaktivní prach s úlomky bomby neboli spad jsou malé částečky a mohou být přenášeny vzduchem a větrem na velké vzdálenosti od epicentra výbuchu. Proto je dobré se na 1–2 dny po explozi ukrýt a nevycházet.

Ideální úkryt představují bytelné stavby, nejlepší je betonová garáž či sklep, který lze uzavřít. Rodinné domy nejsou jako skrýš příliš vhodné, lepší jsou bytelné budovy s co nejmenším počtem oken. Jděte do středních pater budovy, ne do přízemí či pod střechu.

Pro přežití je pak důležité mít u sebe tzv. nouzový balíček, který bude obsahovat asi 4 litry vody na osobu (vedle pití k opláchnutí od radioaktivního spadu), malé přenosné rádio s nabíjecí portem USB kvůli informacím o vývoji situace. Mobilní telefon totiž nemusí fungovat.

Pak je samozřejmě důležité mít zásobu jídla (v obalech nedovolujících proniknutí spadu do potravin) a léků.

Hodit by se mohly i další věci, jako například baterka, píšťalka na přivolání pomoci, vlhké ubrousky, důležité dokumenty či spacáky a přikrývky, ty už ale nejsou tak nezbytné.