Třicetiletá válka se chýlí k závěru, když švédská vojska dorazí k české metropoli. Ta jim ale statečně odolává. Na obraně Prahy před Švédy v roce 1648 mají velký podíl měšťanské milice a studentská  legie, díky nim se podařilo město uhájit.

Pražskou vojenskou posádku totiž tehdy tvořil jenom pěší pluk Maxmiliána z Valdštejna (†1654), který měl 1200 mužů. V červnu k nim přibylo ještě 1500 jezdců a 500 vojáků.

Švédský generál Hans Christoff Königsmarck (1605–1663) ostřeluje od 27. července 1648 město, o tři dny později mu přichází na pomoc i armáda polního maršála Arvida Wittenberga (1606–1657).

Získávají čas

Švédským dělostřelcům se ale nedaří prorazit opevnění a Wittenberg nakonec zamíří do jižních Čech. Obránci Prahy tím získávají čas, mohou se zásobit potravinami a zpevňují městské valy.

Praze opět nastávají krušné časy až 4. října 1648, kdy se před městem jako velitel Švédů objevuje Karel Gustav Falcký (1622–1660), následník stockholmského trůnu.

Studenti tvrdě brání město

I když jeho muži na několika místech prolamují městské hradby, útoky na Horskou bránu (v místech současné křižovatky U Bulhara) a Koňskou bránu (na horním konci Václavského náměstí) se nepovedou.

O švédský neúspěch se tehdy zasluhují hlavně tvrdě bránící oddíly pražských studentů.