Skip to content
reklama

Zapeklitá cesta k nejmenší částici: Hmotu nelze rozdělit!

blank

Otázka, jaká je nejmenší část, ze které se skládá hmota, trápila už antické Řecko. Filozof Démokritos dospěl v 5. století př. n. l. k teorii, že hmota se nedá rozdělovat do nekonečna.

Její nejmenší část pojmenoval slovem atomos. Dlouhá staletí brali lidé jeho názor jako pravdivý a nepokoušeli se ho zkoumat dál. Na Démokrita (asi 460–370 př. n. l.) navázal teprve na začátku 19. století fyzik a chemik John Dalton (1766–1844), podle kterého se prvky skládají ze stejných atomů, jež není možné změnit, nebo dokonce zničit.

blank
Démokritos se domnívá, že hmotu nejde do nekonečna rozdělovat. FOTO: Circle of Jan Cossiers/Creative Commons/Public domain

Objeví elektrony

Démokritův, potažmo Daltonův omyl vyvrací až novozélandský fyzik Ernest Rutherford (1871–1937). Ten na přelomu 19. a 20. století upozornil na skutečnost, že atom se skládá z kladně nabitého jádra, kolem kterého obíhají záporně nabité elektrony.

blank
Niels Bohr rozdělí atom na menší částice. FOTO: The American Institute of Physics credits the photo [1] to AB Lagrelius & Westphal, which is the Swedish company used by the Nobel Foundation for most photos of its book series Les Prix Nobel/Creative Commons/Public domain
Definitivní rozbití

Atom ale definitivně „rozbil“ na protony, neutrony a elektrony teprve dánský fyzik Niels Bohr (1885–1962). Stalo se tak v roce 1913.

Foto: Creative Commons, Úvodní fotografie: LG UltraLink/Creative Commons/CC BY-SA 4.0
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články