„Národní památník na Vítkově bude od 1. dubna t. r. z technických důvodů uzavřen. Současně se také zavírá mauzoleum Klementa Gottwalda,“ oznámí stručně noviny na začátku roku 1962. O pár měsíců později je tělo prvního komunistického prezidenta spáleno.

Tolik let ho přísně střeží a teď ho jen tak hodí do pece? Za tím něco vězí. Co je pravdy na tom, že Gottwaldovo tělo shnilo?

Když v březnu 1953 zemře čtvrtý československý prezident Klement Gottwald (1896–1953), Ústřední výbor KSČ se rozhodne jej uctít po sovětském způsobu – jeho tělo dají nabalzamovat a vystavit v mauzoleu.

Prý aby „uspokojili ty pracující, kteří nemohou nyní zhlédnout soudruha Gottwalda ani se zúčastnit jeho pohřbu“. A podobně jako při organizaci Vítězného února v roce 1948, i zde se s žádostí o spolupráci obrátí na odborníky ze Sovětského svazu.

Za českou stranu je dohledem nad úpravou těla pověřen Miroslav Hubka (*1926). „Přijeli hned ten den nebo druhý den, když zemřel… Oni to v Moskvě už všechno měli zaběhnuté, tak ho ‚napajcovali‘ něčím…

To byla taková povrchní práce, aby vypadal tak jako lidsky a teprve pak se dělala ta důležitá práce,“ vzpomíná Hubka.

Problém s hmyzem

Tým sovětských patologů o Gottwaldovy ostatky pečuje ve speciálně upravené laboratoři pod Památníkem dva roky. Pak vše předají do českých rukou. Ne snad, že by bylo vyhráno, údržba těla se ukáže jako enormně složitý proces vyžadující neustálý dohled.

Dennodenně se o něj starají čtyři lékaři, dále sestry, technici, elektrikáři, všehovšudy asi sto lidí. V laboratoři, i ve výstavní síni nad ní, je udržována stálá teplota 15 stupňů Celsia a vlhkost vzduchu 80 procent.

Netřeba dodávat, že v areálu panují přísná pravidla neboť i sebemenší kontaminace by mohla veškeré snažení poslat do kytek.

Poměrně úsměvně působí i fakt, že navzdory všem těmto opatřením je v místnosti s Gottwaldem zavěšena elektrická muchobijka, která každé mouše tulačce uštědří smrtící políček. Celkem se náklady na provoz mauzolea mají vyšplhat asi na 78 milionů Kčs ročně!

Uhnily mu nohy?

Ačkoliv stafáž mauzolea pečuje o „korpus-gottwaldus“ s nejvyšší obezřetností, zub času se na něm přeci jenom podepíše. Po šesti letech si povšimnou zhrubnutí reliéfu kůže na vnitřní ploše ukazováku pravé ruky.

Ačkoliv se lékařům podaří náznak tlení zvrátit, mezi lidmi se roznese fáma, že jim Kléma začíná uhnívat. Nejprve mu prý uhnijí nohy a poté i trup, přičemž je mají lékaři nahradit protézami. „Tak vznikla rozsáhlá mytologie…

Ačkoli ji především média dodnes prezentují jako fakt, tato nijak nevypovídá o kvalitě balzamizace, skutečném stavu těla, provozu a důvodech uzavření mauzolea, neboť se zakládá pouze na domněnkách osob, které se na jeho provozu se nepodílely,“ uvádí současný český historik Luděk Vacín (*1979).

Stopka kultu osobnosti

Badatel připomíná, že pokud by se tělo skutečně rozkládalo, bylo by to uvedeno v záznamech. Důvod, proč komunistické politbyro v květnu 1962 rozhodlo o uzavření památníku a zpopelnění Klémovy schránky, je tak podle všeho jiný.

„Provoz mauzolea byl finančně i technicky náročný, a nakonec – po Chruščovově kritice kultu osobnosti – i politicky nežádoucí,“ říká k věci česká autorka Petra Nováková.

Glorifikace zavilého stalinisty již zkrátka nebyla v 60. letech úplně „in“, a tak jsou 12. června 1962 Gottwaldovy ostatky zpopelněny.