Nejvýznamnější archeologické objevy na českém území? Zcela jistě mezi ně patří kamenná hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic a samozřejmě také moravská kráska z Věstonic.

Jméno Věstonické Venuše je neodmyslitelně spojeno s českým archeologem a zoologem Karlem Absolonem.

Karel Absolon, který se narodil 16. června 1877 v Boskovicích, byl od svého dětství k archeologii směřován. Jeho dědečkem byl totiž lékař a ve volných chvílích jeskynní badatel Jindřich Wankel.

Navíc, malý Karel brzy přišel o svého otce, takže děda na něj měl ještě větší vliv, než bývá obvyklé. A výpravy do tajemných jeskyň Moravského krasu na hochovi nemohly nezanechat hluboký dojem…

Gymnázium vystudoval Karel Absolon v Brně, vysokoškolská studia však již strávil na staroslavné pražské univerzitě, která ještě před první světovou válkou nesla jméno Karlo-Ferdinandova.

Byť si odtud odnesl doktorát z filozofie, tak těžištěm jeho zaměření už během studií byla zoologie. Samostatná přírodovědecká fakulta totiž tehdy v rámci pražské univerzity ještě neexistovala.

Asi nepřekvapí, že Absolon se zoologií úzce propojil svůj zájem o jeskyni. Zpočátku se tedy zaměřoval na výzkum jeskynního hmyzu. Do roku 1908 probádal a zdokumentoval většinu jeskyní severní části Moravského krasu a Rudického propadání.

Několikrát sestoupil s přáteli na dno propasti Macocha, v mnohých známých jeskyních se mu podařilo proniknout do nových dosud netušených prostor. Řada prehistorických nálezů z těchto míst obrátila Absolonovu pozornost k archeologii.

V roce 1909 Absolon objevil soubor Punkevních jeskyní a jejich propojení s Macochou.

Později, během první československé republiky, byly pomocí trhavin místní chodby rozšířeny, a tak se návštěvníci mohou pokochat vnitřkem těchto jeskyní a dnem Macochy přímo z loděk.

Byť je říčka Punkva krátká, měří jen 29 kilometrů, patří dodnes mezi nejnavštěvovanější české řeky.

Ne vždy se Absolonovi v Moravském krasu vše podařilo. Na zdejší ostrovské náhorní plošině se nachází závrt Městikáď. Ten patří k největším v Moravském krasu, jeho průměr činí 106 metrů a hloubka dosahuje metrů šestnácti.

V roce 1934 se na jeho dně Absolon pokusil o průnik do předpokládaných podzemních prostor. Šachtu však zachvátil oheň a tak byla zničena požárem výdřevy. O tom, jak je závrt propojen s dalšími komplexy, se v současnosti můžeme jen dohadovat. Pravděpodobně má spojení s Říceným dómem v Amatérské jeskyni.

Nejen Moravským krasem však byl Absolon živ. Jeho zájem o archeologii jej nasměroval do Dolních Věstonic. Právě zde se nacházelo pravěké sídliště lovců mamutů. A právě zde došlo k nálezu, který Absolona proslavil po celém světě.

On sám paradoxně přímo při objevu nebyl, ostatně archeologických prací se ve dvacátých letech účastnil již jen minimálně.

Nálezci sošky Věstonické Venuše byli dělník Josef Seidl a Absolonův asistent a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania.

Zcela ojedinělý nález vzbudil světovou senzaci. Což o to, sošek z doby paleolitu se pár našlo, ale ta Věstonic vyniká svým provedením i tím, že je pálená z hlíny. Jiná podobná dílka totiž byla vyřezána do kosti nebo do měkčích kamenů.

Kromě Věstonické venuše vydalo toto naleziště mnoho dalších uměleckých artefaktů i předmětů denní potřeby. Našly se tu třeba unikátní doklady o tom, že lovci mamutů uměli tkát látky.

Už od roku 1916 Absolon pracoval pro Moravské zemské muzeum a jeho přičiněním byl v roce 1928 zřízen v jeho rámci pavilon Anthropos, zabývající se životem pravěkých lidí.

Jeho věhlas mu zajistil v akademické obci velkou autoritu, avšak některé Absolonovy závěry z výzkumů byly přinejmenším problematické. Podle jeho teorií neexistovalo na českém území žádné osídlení ze staršího paleolitu ani z mezolitu.

Jen málokdo z českých vědců si proti těmto tvrzením dovolil vystoupit, Absolonovy teorie byly postupně opouštěny až v pozdějších letech.

Inu, nikdo není neomylný, Absolon však přese vše zůstal nesmírně důležitou postavou české archeologie. Jeho velkým snem bylo vybudování vědeckého ústavu, který by se zabýval výzkumem pravěkých lidí.

V roce 1939 obsadili české země nacisté a Absolon byl předčasně penzionován. Navíc přišel o svou soukromou knihovnu, která byla umístěna v prostorách Moravského zemského muzea, a kterou nacisté zkonfiskovali.

V Dolních Věstonicích, které byly přičleněny k Německu již po mnichovské konferenci v roce 1938, probíhaly výzkumy i během války. Prováděly je však vědci napojení na nechvalně proslulou organizaci SS. Její šéf Heinrich Himmler byl posedlý hledáním předků tzv.

árijské rasy nadlidí, a proto archeologii podporoval. Netřeba dodávat, že v tomto ohledu se v Dolních Věstonicích žádné objevy nekonaly.

Absolon se po válce dočkal navrácení své milované knihovny a poté se věnoval už především jen psaní vědeckých prací, mimo jiné světového atlasu chvostoskoků.

Bohužel, většinou se pouštěl do velmi objemných svazků, svá díla totiž chtěl mít komplexní a málokdy se mu podařilo je dokončit. Vydání se tak dočkal jen zlomek z nich, zvláště poutavá je dvojdílná publikace Moravský kras. Karel Absolon zemřel v Brně 6. října 1960.