Poslední tajemství maršála Tita: Byly jaderné zbraně ve válečném arsenálu Jugoslávie?

Mozaika států na Balkánském poloostrově již příliš nepřipomíná dobu, kdy se zde rozkládala Socialistická federativní republika Jugoslávie (SFRJ).

Vůdčí roli v tomto státě měl Josip Broz Tito (1892–1980), muž, který chtěl hájit jugoslávskou samostatnost všemi prostředky. Mohla se stát Jugoslávie jadernou velmocí?

Vojenský jaderný program byl v Jugoslávii zahájen již na sklonku 40. let. Cílem bylo získání vlastní atomové pumy.

Josip Broz Tito se odmítl podřídit mocenskému diktátu Sovětského svazu. Sázka na jaderné odstrašování tak mohla být cestou, jak uhájit jugoslávskou suverenitu.

Jugoslávie již od 60. let úspěšně produkovala vlastní taktické raketové zbraně (na snímku raketový systém R-25 Vulkan). Vyvinout balistickou raketu, která by umožňovala osazení jadernou hlavicí, se jí však nepodařilo.

Jugoslávie budovala pro případ jaderné války systém bunkrů a chráněných velitelských stanovišť.

Jugoslávský jaderný zbrojní program skutečně existoval. Lidnatá země měla k vývoji atomové bomby technologie, lidské zdroje i motivaci. Hned dvakrát se postoupilo od úvah k realizaci tohoto plánu, a to ve 40. a 70. letech 20. století. Proč to nakonec nevyšlo?

Jaderné odstrašování

Brzy po vzniku SFRJ se zdálo, že vlastní jaderná zbraň bude poslední pojistkou k přežití mladého státu. Proč? Došlo k vážnému rozkolu mezi Titem a sovětským diktátorem Stalinem. Útok Sovětského svazu na Jugoslávii se zdál být velmi reálným.

V této krizi hledá Tito spásu v možném jaderném odstrašení. Pokud bude mít prst na jaderné spoušti, Sověti si na případnou invazi do Jugoslávie netroufnou.

Z toho důvodu byl nedaleko metropole Bělehradu založen specializovaný institut, který měl být nervovým centrem jugoslávského jaderného programu. Po smrti Stalina však bezprostřední vojenská hrozba ze strany Sovětského svazu pominula. Jugoslávie se zároveň angažuje v Hnutí nezúčastněných zemí.

Tito více vsadil na politické prostředky než na klasické jaderné odstrašování. V roce 1974 však byl vojenský jaderný program v Jugoslávii obnoven. Impulsem k němu byl i jaderný test, který provedla Indie.

Testovací polygony

Dodejme však, že kromě vojenských ambicí se Jugoslávie věnovala i civilnímu využití jaderné energie. Snahu získat atomovou zbraň Jugoslávci definitivně odpískali až ve druhé polovině osmdesátých let, po Titově smrti.

Důvodem byla i obrovská ekonomická zátěž celého projektu.

Při bolestném a krvavém rozpadu Jugoslávie v 90. letech 20. století si mnozí uvědomili, jaké další děsivé hrozby by zde existovaly, pokud by se na jednotlivé národní státy dělila federativní republika, v jejímž válečném arsenálu by se nacházely i jaderné zbraně.

A propos, po roce 2000 se objevily informace, že Jugoslávie měla vytipována i místa pro testování jaderných zbraní na svém území. Mělo se jednat o řídce obydlené lokality současné chorvatské Dalmácie a Bosny a Hercegoviny.

Na otázku v titulku zamítavě vrtíme hlavou. Ne, jaderné zbraně ve válečném arsenálu bývalé Jugoslávie nebyly. Co by se však stalo, pokud by prezidenta Tita provázel muž s jaderným kufříkem? Tuto otázku ponecháváme na vaší fantazii.