Když je roku 997 u Baltu zavražděn pražský biskup Vojtěch, nikdo netuší, že po něm zůstane jedna z největších relikviářových záhad Evropy.

O staletí později totiž tři významná města tvrdí totéž: právě u nich leží pravá lebka českého patrona. Praha, polské Hnězdno i německé Cáchy začínají boj o ostatky světce, který nikdy úplně nekončí.

Příběh začíná dramaticky. Tělo zavražděného Vojtěcha (956-997) vykupuje polský kníže Boleslav Chrabrý (967-1025) údajně „za váhu ve zlatě“ a nechává ho uložit v Hnězdně.

Jenže v roce 1039 vpadne do Polska český kníže Břetislav I. (1002-1055) a část ostatků odváží do Prahy. A právě tehdy vzniká první velká pochybnost.

Polští kronikáři tvrdí, že Češi odvezou jen část relikvií, zatímco pravá lebka zůstává ukrytá v Hnězdně. „Češi dostali falešné ostatky,“ objevuje se po staletí v polských textech. Jenže Praha odpovídá stejně sebevědomě. V katedrále sv.

Víta se totiž uchovává lebka, kterou čeští duchovní považují za autentickou. A aby toho nebylo málo, třetí „pravá“ lebka se později objevuje v Cáchách, kam ji údajně přináší císař Ota III. (980-1002).

Symbol moci

Historici dnes mluví o jedné z největších relikviářových záhad středověku. Ve 12. století se v Hnězdně slavnostně nachází lebka svatého Vojtěcha. Krátce nato probíhá „kontrola“ relikvie také v Praze a kronikář Mnich Sázavský zapisuje, že je nalezena i tam.

O několik století později přichází šok z Cách, kde objevují další lebku označenou za pravou. Ve středověku přitom relikvie znamenají mnohem víc než jen náboženskou úctu. Kdo vlastní ostatky světce, získává prestiž, poutníky i politický vliv. Relikvie tehdy představují symbol moci, upozorňují historikové.

Praha má tu pravou

Ve 20. století se záhadu snaží rozluštit antropolog Emanuel Vlček (1925-2006). Zkoumá pražskou i cášskou lebku a dochází k zajímavého závěru, a to na jedné z lebek je schválně udělané poškození vyskytující se i na té druhé.

Šlo zřejmě o záměrnou akci, aby nebylo možno rozpoznat, co je pravé. V dobách, kdy ještě moderní věda nebyla tak pokročilá a nebylo možné srovnávat krevní séra nebo dokonce DNA u relikvií, by to vlastně znemožnilo jednoznačný úsudek. A co další závěry?

Odpověď daly další výzkumy.

Podle shody krevních sér této lebky s dalšími pražskými ostatky, které k nám dopravil Břetislav I. a Vojtěchovým ramenem, které do Římu pro změnu dodal Ota III. i nalezenými zuby se dnes označuje za nejpravděpodobnější skutečnou lebku ta pražská.

Má to ale jeden háček, a to, že Polsko nikdy nedovolilo detailní průzkum hnězdenských ostatků. Je to z posvátné úcty k nim, nebo proto, že nejsou jisti jejich pravostí? Každopádně to vnáší do téměř vyřešené záhady tříhlavého Vojtěcha určitou nejistotu.