Prales plný kober, nedaleko ohromné vodní nádrže, kde si dávají dostaveníčka krokodýli. A ve vší té zeleni probleskují starodávné stěny kambodžského národního klenotu: Chrámu Angkor a přiléhajícího chrámového města.

Jsme v první polovině 30. let minulého století a není žádným tajemstvím, že khmerské město není dodnes zcela odkryto.

Již tehdy se ale o záchranu zdejších chrámu pokouší přímo na místě Pierre de Lasenic (1900–1944), brněnský rodák, který procestuje polovinu Evropy, Asie i Afriky včetně Madagaskaru.

Pierre, vlastním jménem Petr Pavel Kohout, se stane expertem zejména na egyptskou mystiku. Ještě předtím ale koketuje s Martinismem, tedy křesťanským hnutím zabývajícím se magií a mystikou. Nakonec stane v čele Universalie, což je společnost českých hermetiků.

V období mezi oběma světovými válkami bychom na poli těchto „věd“ nenašli větší osobnost. Pierre zatím nelení a pobočku české Universalie založí i v Paříži. K tomu píše. Spisů nám zanechá celkem dost, ale stále jde jen o zlomek jeho tvorby.

Universalia ostatně vydává jednu knihu za druhou, které prokládá přednáškovou činností. Jenže pak přijde druhá světová a doba protektorátní. Gestapo udělá za společností velkou černou tečku.

Tu se pokusí vygumovat až s rokem 1990 v obnovené Universalii její novodobý předseda, psycholog Milan Nakonečný.

Co na to Dan Brown?

Slib celibátu a naprostá oddanost vedení řádu. To je Prelatura Svatého kříže a Opus Dei, jak se kontroverzní společenstvo katolické církve nazývá celým jménem.

V Praze má sídlo na Hradčanech v ulici U Písecké brány a nechvalně ji proslaví americký spisovatel Dan Brown (*1964) ve zfilmované Šifře mistra Leonarda. A co tato prelatura vlastně dělá?

Podle svých slov „doplňuje práci místních církví tím, že nabízí přednášky, rozmluvy, duchovní cvičení a pastorační péči, která pomáhá lidem rozvíjet jejich osobní duchovní život a apoštolát.“ Na povrch ale vyplynou také svědectví o sebetrýznění členů a fanatismu.

Prelaturu založí roku 1928 ve Španělsku dnes již svatý Josemaría Escríva (1902–1975). Do jejích řad jsou přijímáni zejména mladí a schopní intelektuálové, bez ohledu na pohlaví.

Členové den začínají zvoláním „Serviam!“, v překladu „Sloužím!“ Řada ze zhruba 90 000 členů se přes den bičuje nebo nosí až dvě hodiny kovový opasek s kůži deroucími háčky. Ostatně, nepřímo to doporučuje již otec zakladatel:

„Milovaná budiž bolest,“ nechá se doslova slyšet. Najdeme v Opus Dei i nějaké významné Čechy? To se neví, seznam členů je tajný…

Okultní Thule

Společnost Thule neboli Studijní skupina pro germánský starověk představuje německou skupinu okultistů existující mezi roky 1918 až 1925. Její vliv na formování nacismu je značný:

vděčí jí například za svůj hlavní symbol, obrácenou svastiku, i za časté používání runových symbolů.