Představte si, že plavete mořem a místo obyčejného „ahoj“ uslyšíte něco jako „Péťo!“, „Jano!“ nebo „Karle, kde jsi?“. Přesně tak podle vědců funguje komunikace delfínů. Každý z nich si totiž vytváří jedinečný hvizd, který slouží jako osobní identifikátor.

Jinými slovy: delfíni si dávají vlastní jména. A čím více je badatelé poslouchají, tím více zjišťují, že jejich podmořské rozhovory jsou mnohem složitější, než jsme si kdy mysleli.

Když se narodí mládě delfína skákavého, nezačne jen bezmyšlenkovitě pískat. Během prvních měsíců života si postupně vytvoří charakteristický „podpisový hvizd“ neboli signature whistle. Ten je pro každého jedince unikátní a provází ho po celý život.

Profesor Vincent Janik z University of St Andrews, jeden z nejvýznamnějších odborníků na komunikaci kytovců, vysvětluje, že nejde jen o obyčejný zvuk. Delfín do hvizdu zakóduje svou identitu podobně, jako člověk používá vlastní jméno.

Výzkumy ukazují, že ostatní delfíni dokážou tento akustický podpis rozpoznat i po mnoha letech odloučení. Když se skupina rozdělí v zakalené vodě nebo na větší vzdálenost, ozývá se mořem něco jako: „Tady jsem!“ a z dálky přichází odpověď:

„Slyším tě!“ Vědci Laela Sayighová a Vincent Janik dokonce uvádějí, že funkce těchto hvizdů se v mnoha ohledech podobá lidským jménům.

Umí napodobovat hvizdy známých

Tím ale podmořský telefon nekončí. Delfíni totiž umějí napodobovat podpisové hvizdy svých známých. Představte si partu kamarádů na koupališti. Místo písknutí do prstů jeden zavolá přes celý areál: „Martine!“ a Martin okamžitě ví, že je řeč o něm.

Přesně něco podobného pozorují biologové i u delfínů. Když chtějí navázat kontakt s konkrétním jedincem, zkopírují jeho charakteristický hvizd.

Profesor Janik upozorňuje, že nejde o bezmyšlenkovité opakování zvuku, ale o cílené oslovování konkrétního člena skupiny. Výzkumy navíc ukazují, že delfíni reagují výrazně silněji na hvizdy známých jedinců než na hlasy cizinců. Dokážou tedy nejen rozpoznat „jméno“, ale také si pamatovat, komu patří.

Identifikují samce

Nejnovější studie naznačují, že delfíni si vedou téměř společenskou kartotéku.

Behaviorální ekoložka Stephanie Kingová z University of Bristol zjistila, že samice dokážou podle podpisových hvizdů identifikovat konkrétní samce a pamatovat si jejich předchozí chování.

Jinými slovy, když mořem zazní známý hvizd, samice si možná nevybaví jen jeho „jméno“, ale i pověst jeho majitele. Něco ve stylu:

„Pozor, to je ten dotěrný soused.“ Delfíní komunikace tak připomíná překvapivě složitou sociální síť, v níž se uchovávají vzpomínky, vztahy i zkušenosti.

Čím více vědci jejich rozhovory zkoumají, tím méně připomínají jednoduché pískání a tím více připomínají skutečný jazyk společenských tvorů, kteří si pod hladinou rozhodně mají co říct.