Vypadají nevinně. Kvetou, voní, zdobí zahrady a lákají svými barvami. Jenže některé rostliny jsou ve skutečnosti chemické laboratoře na stonku. Stačí jediná chyba, záměna za jedlou bylinu nebo zvědavost dítěte a následuje boj o život.
Která rostlina je nejjedovatější na světě? Odpověď není úplně jednoduchá, ale vědci se nejčastěji shodují na několika kandidátech, jejichž jedy patří k nejsilnějším v celé přírodě.
Nejčastěji se v odborných žebříčcích objevuje skočec obecný (Ricinus communis), známý spíše jako ricinovník. Jeho dekorativní listy vypadají exoticky a ze semen se vyrábí ricinový olej.
Jenže právě semena obsahují ricin, jed, který dokáže zastavit tvorbu životně důležitých bílkovin v buňkách. Podle odborníků patří ricin mezi nejúčinnější rostlinné toxiny vůbec. Několik rozžvýkaných semen může být pro člověka smrtelných.
Ricin se navíc nechvalně proslavil i ve světě špionáže a politických atentátů. Není divu, že Guinnessova kniha rekordů v minulosti označila skočec za jednu z nejjedovatějších rostlin světa.

Po křečích a zástavě dechu následuje smrt
Pokud bychom ale hodnotili rychlost a brutalitu účinku, mnozí botanici ukazují na rozpuk jízlivý (Cicuta virosa). Obsahuje cikutoxin, který napadá nervový systém. Během otravy dochází ke křečím, zástavě dechu a poté smrti.
Jeho záludnost spočívá v tom, že se podobá některým jedlým rostlinám z čeledi miříkovitých. Historie zná řadu případů, kdy si lidé spletli jeho listy s těmi, které patří petrželi, pastináku nebo celeru a zaplatili za to nejvyšší cenu.
Také kořen se dá zaměnit za kořen petržele. Kořen je totiž vůbec nejjedovatější částí této rostliny. Podobně špatnou pověst má i další zástupce čeledi miříkovitých, a to bolehlav plamatý (Conium maculatum).
Ostatně nejznámější případ otravy známe dobře z dějin, kdy filozofa Sokrata donutili vypít číši odvaru z bolehlavu.

Způsobují halucinace i selhání srdce
V elitní „lize zabijáků“ nesmějí chybět ani oleandr, rulík zlomocný, oměj šalamounek nebo růžencový hrách. Oleandr, oblíbený keř středomořských promenád, obsahuje látky narušující srdeční rytmus, jedná se o glykosid oleandrin.
Jedovatý je dokonce i kouř při spalování oleandrového dřeva nebo voda z vázy, kde se oleandry nacházely a i kontakt s jeho šťávou může způsobit kožní vyrážku a puchýře.
Rulík zase skrývá atropin a skopolamin, které mohou vyvolat halucinace, ochrnutí i selhání srdce. Oměj je tak jedovatý, že po kontaktu s pokožkou může vyvolat brnění a poruchy srdeční činnosti. A růžencový hrách (Abrus precatorius)?
Jeho červená semena s černou tečkou vypadají jako korálky do dětského náramku, přesto obsahují abrin, toxin, který je podle některých studií ještě účinnější než ricin. Jak říkají toxikologové:
v rostlinné říši často platí, že čím krásnější květ, tím větší důvod zachovat si od něj odstup. Právě barvy třeba výrazná červená mají symbolicky varovat. Jiné rostliny ale vypadají úplně mírumilovně, a přesto skrývají jedovaté zbraně.