Dřevěné fošny se bortí pod dotěrnými jazyky plamenů. Zevnitř zabedněného kostela se ozývá řev. Opodál postává banda loupeživých otrhanců. Vesničku srovnají se zemí a místní, kteří se schovají ve svatostánku, upálí zaživa!
V seznamu nejděsivějších míst naší země se drží vždy na čelních příčkách. Cesta z klatovských Velhartic na místní hřbitov přitom okouzluje malebností. Břízami probleskují sluneční paprsky, okolo se táhnou pole.
Z dálky nás vítá Kostel svaté Máří Magdalény dostavěný roku 1373, který svou finální, gotikou vonící podobu, získá až v 16. století.
I on přesně zapadá do tajemné skládanky zdejšího pohřebiště proslulého negativní energií a opředeného celou řadou temných pověstí. Jde totiž o noční můru všech malířů a natěračů!
Komu patří tajemná tvář?
Ze štítu kostela jako by shlížela posmutnělá dívčí tvář. Jde „jen“ o fleky na zděné fasádě, ale při pozorném pohledu připomínají obličej. Ještě zajímavější ovšem je, že se jich kostel z velhartického hřbitova nemůže zbavit!
Každá nová omítka je brzy zase pustí na povrch. Pověstí o tom, čí že tvář by to mohla být, je hned několik.
Může jít o blíže nejmenovanou šlechtičnu, která měla nedaleko hřbitova zahynout, ale stejně tak o dívku, která se stane inspirací Karlu Jaromíru Erbenovi (1811–1870) pro slavnou baladu Svatební košile ze sbírky Kytice.
V jihovýchodní části hřbitova prý kdysi proběhl obřad nekromancie, tedy „oživení“ mrtvého. V oněch místech citlivějším lidem dodnes vyskáče husí kůže.

Odehrála se tu černá mše?
Místo prý pamatuje i mnohem krvavější události. Podle legendy tu stával v době Velké Moravy dřevěný kostelík.
Na zdejší ves zaútočila banda loupežníků, vyplenila ji k základům a místní rodiny, které se běžely schovat do svatostánku na blízkém kopečku, nechala i s nimi shořet!
Aby toho nebylo málo, o pár století později se na hřbitově prý měl odehrát satanistický rituál v podobě černé mše, při které je obětována nevinná dívka. Mohlo by jít i o její tvář?

Největší nepřítel Čechů
Abychom neochudili historii bloumáním ve světě mýtů, sluší se připomenout, že za negativní energie hřbitova bývá někdy viněn i generál habsburské císařské armády Martin de Hoeff-Huerta (asi 1580–1637), který získá velhartické panství.
Brutálně potlačuje reformaci, a pokud se o něm dočteme nějaký dobový názor, tak že jde o největšího škůdce a nepřítele Čechů. Vzpomíná se na něj jako na toho, kdo se neostýchal pro obrácení na katolickou víru používat tvrdé věznění i mučení.