Výhodně se provdat za významného šlechtice, po jehož boku se při troše štěstí a diplomacie prosadí, nebo se nechat zavřít do kláštera, takový je na začátku 14. století obvyklý úděl dcer ze šlechtických rodů.

Pro ty nemanželské ovšem připadá v úvahu jenom druhá možnost…

Dcery králů, narozené v době vrcholného středověku mimo manželství, většinou končí za klášterními zdmi.

Takový osud v 1. polovině 14. století potkává i před časem objevenou Alžbětu Přemyslovnu (před rokem 1305–před červnem 1347).

„Je to postava, jejíž existence, identita a královský původ se vynořily teprve nedávno,“ líčí svoje odhalení současná česká historička Zdeňka Hledíková.

Svobodný otec a neznámá matka

Královský levoboček Jan Volek (†1351), nemanželský syn českého panovníka Václava II. (1271–1305) a matky Anežky, jejíž původ dodnes zůstává záhadou, stráví začátek roku 1332 na papežském dvoře ve francouzském Avignonu.

Má za úkol zařídit vydání několika listin, o které hlavu církve Jana XXII. (1244–1334) žádá český král Jan Lucemburský (1296–1346). Papežští písaři vyhotoví dokumenty, mezi kterými je i jeden, týkající se Alžběty.

Nese datum 9. ledna 1332. „Narodila se jako dcera krále Václava, tehdy svobodného a neznámé matky,“ naznačují jeho řádky.

Prominutí přímo od papeže

Na začátku vlády Lucemburků mají přemyslovští levobočci dobré postavení. Novým vládcům je jasné, že se o nelegitimní potomky musí postarat.

„Půjdeš do kláštera,“ rozhodnou proto za dívku na pražském královském dvoře a Alžběta se ocitne v cisterciáckém ženském klášteře v Pohledu (dnes okres Havlíčkův Brod). Zdejší jeptišky ji vychovávají a počítají s tím, že se v dospělosti stane jednou z nich.

Začátkem roku 1332 už má za sebou řeholní sliby. Jenže najednou sama žádá o přestup z pohledského kláštera k pražským benediktinkám.

„… získala dispens (prominutí – pozn. red.) z nelegitimního původu s právem zastávat jakýkoli úřad v klášteře, včetně hodnosti abatyše a dostala svolení k přestupu do kláštera benediktinek u sv. Jiří,“ vysvětluje současný historik Josef Žemlička.

Postižená abatyše

V dokumentu najdeme také poznámku, že Alžběta je „debilitatis corporis,“ tělesně slabá. Podrobnosti text neuvádí, což není nic divného, protože v listinách se takové slovní obraty obvykle neobjevují.

Právě fyzická slabost ale může vysvětlit její snahu o přestup. Pravidla benediktinského řádu totiž byla mírnější než cisterciáckého.

Na její rozhodnutí opustit Pohled určitě musel mít vliv i rozsáhlý požár v roce 1329, po kterém zůstává klášter dlouhou dobu opuštěný.

U pražských benediktinek stráví Alžběta osm let, než se stane abatyší nového ženského benediktinského kláštera v moravské Pustiměři. Roku 1340 ho zakládá její příbuzný Jan Volek.

Čí byla Alžběta dcerou?

Mnohé napovídá poznámka, že její otec byl v době jejího příchodu na svět svobodný. Pokud by jím byl Václav II., musela by se narodit před rokem 1285, kdy si panovník bere Gutu Habsburskou (1271–1297).

V době udělení dispensu by jí tedy bylo asi 47 let.

Jenže podle tehdejších zvyků se papežská prominutí udělovala v nižším věku, takže je mnohem pravděpodobnější, že se narodila jako jediný potomek českého krále Václava III. (1289–1306) před jeho sňatkem s Violou Těšínskou (1290–1317) v roce 1305. Dispens udělený ve 27 letech by více odpovídal dobovým tradicím.