Naši dávní předkové byli oproti nám mnohem chlupatější. Hlavně na obličeji nám ochlupení už dávno odstranila evoluce. Zapomněla ale na dva úzké proužky nad očima! Nejsou dnes už opravdu zbytečností? Ani náhodou!

Když prší na dům, voda je ze střechy odváděná pryč okapem. Aby se nezničila fasáda nebo izolace a nepodmáčely základy. A když prší na člověka? Funguje to podobně! Aby nám voda z vlasů a čela netekla do obličeje, zachytí ji obočí. A díky dokonalému obloukovitému tvaru ji odvádí do stran.

Hlavním posláním onoho ochlupeného proužku je chránit naše oči. Před nečistou dešťovou vodou, prachem, bakteriemi, ale i potem, který stéká z čela a vzhledem ke své slanosti by pěkně štípal! Oči jsou pro nás jedním z nejdůležitějších smyslů.

A pokud něco v nevhodnou chvíli naruší naše vidění, můžeme se dostat do nebezpečné situace.

I když se zdá obočí malé, poskytuje i částečnou clonu proti slunci.

Řeč beze slov

„Co si o tom myslíš?“ pokud dáme někomu podobnou otázku, žádná slova ani nepotřebujeme. Stačí sledovat výraz tváře. A také pohyb obočí! Díky němu na tom druhém poznáme hlavně nejrůznější emoce – radost, zmatek, překvapení či zlost. Bez obočí by z nás byly kamenné tváře!

Známe to i z animovaných filmů nebo komiksů. Stejná postavička se stejným obličejem může mít jen obočí položené v jiném úhlu… a už dobře tušíme, co se asi v příběhu stalo.

Obočí a komunikace nejspíš k sobě patří už odedávna. Když se v roce 2018 vědci pokoušejí zjistit, proč měli raní hominidé výraznější nadočnicové oblouky, nejprve se domnívají, že to souvisí se silnou čelistí.

Vzniklý 3D model však naznačí, že než se vyvinula řeč, používali naši předkové možná obočí ke komunikaci ještě více než my dnes.

Nepoznávám tě

Vezměte si portrét nějakého člověka a zkuste mu vymazat obočí. Hned bude vypadat úplně jinak! Možná se to nezdá, ale obočí je jedním z klíčových prvků identifikace obličeje.

Když vědci při jedné studii ukázali účastníkům fotografie slavných osobností a skryli nebo vyměnili jim obočí, lidé měli problém poznat identitu 40 % z nich.

Obočí je naše poznávací znamení, každý má trochu jiné. Jestli je to naše husté, tenké, rovné nebo srostlé uprostřed, je z velké části dáno geny. Stejně jako je dědičná třeba schopnost pohnout pouze jedním obočím samostatně.

Dokáže to asi 25 % lidí a souvisí to s lepší kontrolou svalů na jedné straně obličeje. Naučit se to, pokud nám to nejde samo, není snadné.

Jaké je teď v módě?

Všimli jste se něčeho zvláštního na obraze Mony Lisy? Žena s tajemným úsměvem nemá obočí! Jen není vidět, nebo ho nemá vůbec?

Onen detail zaměstnává odborníky na umění už mnoho let. Jedni se domnívají, že Leonardo da Vinci (1452–1519) obočí namaloval, ale pak ho překryl některou z dalších vrstev.

Možná také vybledlo samo anebo se vytratilo s některou z četných restaurací slavného díla. Ženě, která stála modelem, však prý mohlo obočí skutečně zmizet důsledkem snížené funkce štítné žlázy. Anebo ho neměla proto, aby naplnila ideál krásy!

Nejrůznější úpravy totiž obočí zdaleka nejsou záležitostí posledních let. Ve starém Egyptě je například v módě výrazné, protažené až ke spánkům tlustou černou linkou.

Řekové či Římané ho nechávají přirozené, od středověku se však preferuje vysoké čelo a hlavně ženy si obočí holí nebo vytrhávají.

A v renesanci tento trend pokračuje. Mona Lisa mohla mít skryté obočí proto, aby vypadala jako aristokratka.