V souvislosti s raným středověkem se většině lidí vybaví spíše brutální bitvy, hladomory a nuzné podmínky obyčejných lidí než bankovní produkty a pojištění. Jenomže nic není černobílé a jedno z nejzajímavějších období lidské civilizace jakbysmet.

Z jiného úhlu lze o této éře hovořit jako o době, během které se formovaly podmínky pro budoucí dynamický vývoj evropské ekonomiky. Za pozornost stojí především vznikající finanční instituce a obchodní společnosti.

Středověk a banky či pojištění?

V hodinách dějepisu na střední škole vás pravděpodobně zapomněli informovat, ale počátky obou oblastí se utvářely již před mnoha staletími.

Naši předkové si sice nemohli sjednat půjčku nebo spočítat majetkové pojištění online z pohodlí domova, nicméně obyvatelé z řad měšťanů a vyšších vrstev často využívali půjčky.

Jednotlivé profese finančníků, jak je známe dnes, se ve středověku prolínaly. Mnozí bankéři zároveň působili jako směnárníci a půjčovatelé. Přesto lze uvést, že bankovnictví jako takové zažívalo největší rozmach v Lombardii.

V oboru se také pohybovalo mnoho florentských a bruggských kupců.

Dle dochovaných zdrojů měl běžný účet u lombardských finančníků každý čtyřicátý obyvatel Brugg.

Středověcí podnikatelé nepodceňovali rizikovost mořeplavby

Historie pojišťovnictví sice sahá až do starého Egypta, ovšem šlo spíše o vzájemné dohody uzavřených skupin osob. Především pak kameníků stavějících pyramidy, kteří se domlouvali na společné úhradě nákladů za pohřeb druha.

Ve starověkém Řecku zase platily dohody mezi kupci a majiteli lodí ohledně sdílení nákladů v případě ztroskotání lodi.

Historicky první datovaná pojišťovací smlouva však pochází právě ze středověku. Jejím předmětem nebylo pojištění odpovědnosti za škodu či jiný produkt, který si dnes běžně sjednáváme.

Kontrakt zavřený v italské Pise mezi Amiguetem Pinellem a Tomasem Grilem se týkal námořní přepravy. Z praktického hlediska nešlo o zásadní událost, spíše jen o přirozenou transformaci námořních smluv.

A vnikaly i první společnosti

Mezi obchodníky vznikaly asociace a trvalá sdružení. K základním typům patřily societasterrae a compagnia, obojí přitom určitým způsobem navazovalo na smluvní vztah nazývaný commenda (předmětem bylo zapůjčení finančních prostředků na obchodní cestu).

Podstatou dohody societasterrae bylo vymezení odpovědnosti za rizika a výnosů, oproti starší commendě ovšem za mnohem pružnějších podmínek. Riziko nesl pouze poskytovatel zdrojů, výnosy se mezi členy dělily rovným dílem. V rámci compagnie spolu partneři sdíleli rizika, ztráty a výnosy rovným dílem.

Z historických pramenů je patrné, že dějinná epocha vyplňující období mezi antikou a novověkem je z hlediska finančnictví velmi zajímavá.

O pojištění bytu, spořicím účtu a dalších dnes již naprosto běžných produktech si sice středověká společnost mohla jen zdát, ale bez základů položených v této éře bychom je neměli k dispozici dodnes.