Období druhé světové války poskytuje i zajímavý vhled do řešení problémů, kterým tehdy čelila automobilová doprava. Obecný nedostatek benzinu v celé Evropě přinutil konstruktéry sáhnout k nouzovému řešení. Auta na dřevoplyn však plnila svůj účel.

Odhaduje se, že v průběhu války bylo na evropském kontinentu upraveno na pohon dřevoplynem přes milion automobilů, osobních i nákladních. Jak taková vozidla fungovala?

Mobilita zachována

Základem byl generátor plynu. V něm se při omezeném přístupu kyslíku spalovalo dřevo či dřevěné uhlí. Mohlo se však použít i černé uhlí. Při tomto procesu vznikal hořlavý plyn, který poháněl samotný motor vozidla.

Velkou nevýhodou bylo, že motory vozidel jezdících na „dřevoplyn“ se potýkaly s poklesem výkonu motoru, někdy až o padesát procent.

Mobilita však zůstala zachována, auto jelo. Generátory plynu byly osazovány i na autobusy a traktory. V německé armádě se tento způsob pohonu okrajově využíval i u vojenské techniky, od nákladních automobilů až po cvičné tanky.

U ryze bojové techniky však mělo toto technické řešení samozřejmě výraznější limity.

Škodovka pro Göringa

Bylo by chybou domnívat se, že pohon na dřevoplyn se vynutila pouze druhá světová válka. Tato technologie byla v Evropě rozvíjena již ve 30. letech 20. století. Příkladem je Francie, kde bylo toto řešení relativně hojně využíváno.

Vždy je dobré vědět o netradičních řešeních, která fungují, když ta obvyklá selhávají, co říkáte?!

Jedna zajímavost na závěr… Pokud jste někdy zaznamenali, že na našem území kdysi vznikly dva velké speciální automobily Škoda Rapid s generátorem plynu, vězte, že se jednalo právě o válečná léta 1942–1944. V Mladé Boleslavi tehdy vyrobili dvojici VIP vozů na plynový pohon.

První obdržel říšský maršál a velitel Luftwaffe Hermann Göring, druhý jeho bratr Albert.