Už ve starověké Krétě kolem roku 1800 př. n.l. nosí ženy korzety vyrobené z měděných plátů. Starověké Římanky používají pro zakrytí ňader pruhy látky omotané okolo hrudníku, ty znázorňují i nástěnné malby v Pompejích a Herkulaneu.
Velkou zásluhu na rozšíření korzetů má francouzská královna Kateřina Medicejská (1519-1589), která kolem roku 1550 ostře odmítá dvořanky s bujným poprsím jako nemravnice. Těm nezbývá nic jiného, než se stáhnout pevným korzetem. V době Napoleonova císařství je korzet vykrojený a ňadra jsou vidět.
Frivolní kus oděvu
„Tenhle frivolní a přitom mučivý ženský kus oděvu ve mně budí nutkání dovést věci k nevyhnutelnému sladkému konci“, svěřuje se Napoleon I. Bonaparte coby velký milovník žen svému lékaři.
Nošení korzetu se rozmáhá v Evropě a postupně se dostává i do Ameriky.
Uspoří kov
Korzety ale mizí v průběhu I. světové války. V roce 1917 dostávají americké ženy výzvy: „Nekupujte korzety!“ Menší počet používaných korzetů totiž znamená úsporu cca 28 000 tun kovů pro válečné účely.