Necelých 1,5 kilogramu lidské tkáně, dvě hemisféry, téměř 100 miliard neuronů a mezi nimi až biliarda nervových spojení. A nekonečno možných informací a signálů, které uhánějí rychlostí až 431 km/h. Že o tom úžasném lidském orgánu snad víme už skoro všechno? Ani náhodou!
O většině součástí našeho světa platí, že čím víc je poznáváme a studujeme, tím je nám vše jasnější. Jen v případě mozku je to opačně!
Čím víc pronikáme do jeho tajů a čím víc máme informací, tím je záhadnější – a to nejen pro nás, ale i pro většinu uznávaných vědců.
Které z neuvěřitelných kousků mozku rozhodně stojí za povšimnutí?
Vnímá magnetické pole
Jak to zvířata dělají, že se na světě neztratí ani bez map, kompasů a navigací? K orientaci používají jiné prostředky – třeba magnetické pole Země.
Dar magnetorecepce mají stěhovací ptáci, mořské želvy, včely či jiný hmyz a také třeba bakterie. Lidí se nic takového netýká… Opravdu ne?
Smířit se s tím nehodlá mezinárodní tým geofyziků a v roce 2016 tedy zavře 84 dobrovolníků do Faradayovy klece (prostoru, který je zbaven jakéhokoliv elektromagnetického vlivu).
Vyrobí si vlastní magnetické pole a činnost mozku osob sledují za pomoci elektroencefalogramu (EEG).
Když směr či vlastnosti magnetického pole změní, nikdo ze sledovaných si pochopitelně ničeho nevšimne. EEG však přesto ukáže, že mozek u řady z nich změnu správně zaznamenal!
Kde náš myslící orgán k této schopnosti přišel? Podle výzkumníků jde možná o pozůstatek evoluce.
Nahradí budík
Chcete se probudit v 6 hodin ráno? Bouchněte před spaním šestkrát do polštáře. Jakkoliv se podobné rady zdají bláznivé, nejsou!
Vědecké experimenty potvrzují, že mozek dokáže fungovat jako přirozený budík. Stejně spolehlivý, jako je ten klasický nebo v mobilu! Řídí ho stresové hormony, uvolňované v mozku před tím, než vstáváme.
Dokazují to už v roce 1999 němečtí vědci z univerzity Lübecku, když sledují dvě skupiny lidí při spánku. Těm z první skupiny řeknou, že budou vstávat v šest, a ráno je skutečně v šest probudí.
Lidem z druhé skupiny slíbí vyspávání až do devíti, ovšem vzbudí je také v šest!
Co ukáže sledovaná hladina hormonů? U skupiny, která počítala s včasným budíčkem, se už okolo 4:30 začne uvolňovat adrenokortikotropin. U lidí očekávajících odpočinek až do devíti se neděje nic!
Zatímco my spíme, mozek moc dobře vnímá, jak běží čas. A pokud se mu nechcete připomínat boucháním do polštáře, stačí každý den vstávat ve stejnou dobu!
Naučí vás hrát na klavír. Bez klavíru!
Žádná dovednost není zadarmo, třeba tenis se rozhodně nenaučíme na gauči. Nebo když chceme umět hrát na klavír, asi nestačí si jen představovat, jak naše prsty tancují po klaviatuře…
Ale kdepak, to bychom náš mozek opravdu podcenili! Španělský nositel Nobelovy ceny za medicínu Santiago Ramón y Cajal (1852-1934) to zjišťuje již roku 1904, když rozhodne učit hrát na klavír několik naprostých začátečníků.
Každý u nich cvičí 2 hodiny denně po dobu 5 dnů. Ovšem zatímco někteří se učí s opravdovým nástrojem, jiné Cajal jen poučuje o tom, jak musí pohybovat prsty po klávesách. Tušíte, jak to dopadne? Všichni se naučí hrát na srovnatelné úrovni!
Podobný pokus opakují jiní vědci v roce 1995, přičemž testovaným monitorují činnost mozku. Ukáže se, že hraní na klavír v pouhých představách má na něj stejný dopad jako to skutečné.
Vzdělává se i ve spánku
Máte zítra důležitou zkoušku a nic neumíte? Dejte si učebnici pod polštář a oddejte se snění. Mozek už se o všechno postarat sám!
Pohádka? Zatím možná, ovšem vědci skutečně na podobných cílech pracují. Od té doby, co je jim naprosto jasné, že mozek ve spánku opravdu nespí! Nejen že si upevňuje věci naučené věci ve stavu bdělosti, ale dokonce i přijímá a ukládá nové informace!
Když vědci na Kalifornské univerzitě pouštějí dobrovolníkům ve spánku různé zvuky a melodie, zjistí, že téměř všichni jsou schopni některé z nich po probuzení rozpoznat. Právě ty, které slyšeli během snové REM fáze.
Při jiných pokusech se lidé naučí kombinovat vůně se zvuky nebo si zapamatují řady jmen rostlin či živočichů. Když jejich „spící“ mozek sledují přístroje, při jakémkoliv podnětu zaznamenají jasnou elektrickou aktivitu.
Svaly vyrobí bez cvičení
Pevné svalnaté tělo by brali skoro všichni, cvičit už se však každému nechce. Možná to ale není třeba! Mnohé vědecké výzkumy dokazují, že někdy stačí na cvičení pouze myslet.
Na univerzitě v Ohiu například v roce 2014 rozdělí několik desítek dobrovolníků lačnících po svalech na tři skupiny. Jedna denně intenzivně cvičí, druhá si usilovně představuje, že cvičí, a třetí nedělá nic.
Po 12 týdnech se lidem z první skupiny posílí procvičované svaly o 53 %, u třetí se samozřejmě nestane nic. Nejvíc však překvapí skupina duševně cvičících – u nich se síla svalů vylepší o 35 %!
„Je to jen další důkaz toho, že mysl a tělo nejsou dvě oddělené entity. Že jsou pevně propojeny,“ vysvětluje tehdy hlavní autor studie Brian Clark. Celý ten zvláštní jev je však zatím spíš záhadou.
Pracuje místo nás!
Občas už jsme tak unavení, že nemáme sílu ani přemýšlet o tom, co děláme. Ale když to udělat musíme, uděláme to dobře! Čím to je? Právě v takovou chvíli mozek pracuje zcela sám, bez našeho vědomí. V podstatě se přepne do nouzového režimu autopilota!
Už dlouho neurologové dobře vědí, že v mozku existují jakési oblasti (říká se jim DMN neboli default mode network), které pracují právě v tu chvíli, když my vědomě neděláme nic.
Podobně je to třeba při zavazování tkaniček – ve skutečnosti velmi intelektuálně složitý úkol děláme zcela automaticky a mnohdy si na něj ani nepamatujeme.
Dlouho vědci předpokládají, že při „režimu autopilota“ mozek těží z našich zkušeností a zážitků z minulosti. Jenomže pak je podobný samochod mozku odhalen i u novorozenců, kteří zrovna moc zážitků nemají!
Zkrátka to vypadá, že mozek své tajemné triky jen tak prozradit nehodlá…
