Zarputilý ruský revolucionář Vladimir Iljič Lenin není tím typem lidového hrdiny, kterého by pozdější prezident čerstvě vzniklé Československé republiky uznával. Naopak. Tomáš Garrigue Masaryk ho vnímá jako bezskrupulózního politika, který se neštítí ničeho.
Obraz československého prezidenta Masaryka (1850–1937) je často vnímám zcela bezchybně. Proto není divu, že zprávy, ve kterých se hovoří o „tatíčkově“ účasti na atentátu na bolševického lídra V. I. Lenina (1870–1924), vyvolávají značné pobouření.
Fanny střílí Lenina
Píše se 30. srpen 1918 a Ruskem stále zmítají boje, bolševici se musej+í vypořádat se svými zbylými nepřáteli včetně československých legionářů. Mladá anarchistka Fanny Kaplanová (1890–1918) moc dobře ví, že Lenin přijede na „agitku“ do moskevské Michalsonovy továrny.
„Svoboda, nebo smrt!“ zahřmí Lenin směrem k pracovníkům. Návštěva končí a revolucionář se vydá zpět k autu. To už na scénu vtrhne Fanny a třikrát na Lenina vystřelí. Kulky končí v jeho rameni a v krku.
Bolševik č. 1 upadá do bezvědomí, přežívá. Fanny je brzy dopadena a ke všemu se přiznává.
Masaryk má pochyby
„Jmenuji se Fanny Kaplanová. Dnes jsem střelila Lenina. Udělala jsem to sama. Neřeknu, od koho jsem získala pistoli,“ cituje vyšetřovací spis atentátnici, která je odsouzena a už 3. září zastřelena bez zasedání soudu.
Masaryk se právě zasazuje o vznik samostatného státu, do jehož čela je brzy zvolen aklamací, na dění v Rusku pohlíží s nedůvěrou, Lenin se mu tuze nezamlouvá, stejně jako celá bolševická revoluce. Možná, že se skutečně rozhodne uplatit muže, jenž má atentát zařídit…
Známý terorista Savinkov
S verzí, že Masaryk zaplatí za atentát na Lenina, počítali zejména českoslovenští komunisté. Československý prezident měl být tajným anglo-americkým agentem, jenž sloužil zájmům militantního imperialismu.
Proto zaplatí celkem 200 000 rublů jistému Borisu Viktoroviči Savinkovovi. Že nejde o pustou propagandistickou hru, víme. Masaryk se skutečně s tímto mužem v Rusku schází a existují zdroje, které dokonce potvrzují předání finančního obnosu.
Za co zaplatil Masaryk známému atentátníkovi, který měl za sebou několik úspěšných vražd carských pohlavárů? Později se ukáže, že Savinkov spolupracuje s britskými agenty, jejichž cílem je svržení Lenina.
Důkaz o tom, že finance od Masaryka byly skutečně určeny na Leninovu likvidaci, chybí.
Mohl by to být on
Francouzský spisovatel Alain Soubigou oživí myšlenku o Masarykem financovaném atentátu na přelomu milénia. Ve své knize uvádí, že k inkriminovanému setkání došlo v březnu 1918. Masaryk sám si o schůzce provede záznam, ve kterém je dvakrát zmíněno slovo „teror“ a i ona suma 200 000 rublů.
Autor spekuluje, že peníze mohly být určeny na atentát sovětského komisaře Volodarského (k němu skutečně dochází v červnu 1918). Soubigou sám je zastáncem teorie, že finance mohly jít na atentát na Lenina a že Masaryka by takový záměr rozhodně neklasifikoval jako vraha, naopak by to přidávalo na jeho velikosti.
Klíčová spojitost chybí
Co se motivace týče, tu by možná Masaryk měl. Lenin se nejednou kriticky vyjádří k roli československých legionářů, dokonce na ně zaútočí i ve svém proslovu v Michalsonově továrně. Sám Savinkov je v roce 1924 v Moskvě zadržen a souzen.
V rozsudku se doslova praví, že Savinkov obdržel 200 000 rublů skrz ruskou odbočku Československé národní rady na teroristickou činnost. Sám Savinkov měl dokonce Masaryka udat – prý je to on, kdo platil atentát na Lenina.
I přes tyto indicie neexistuje naprosto žádná spojitost mezi Savinkovem a Fanny Kaplanovou, a celá věc tak zůstává pouhou spekulací.