Malé miminko se přitiskne k ženinu prsu. Co na tom, že není jeho vlastní matkou, mléka má dost. Povolání kojná se objevuje už v antických dobách a přetrvává až do počátku 20. století.
U výše postavených dam se stává naprosto běžné, že novorozence přenechají své kojné. Svoji dárkyni mateřského mléka tak mají i budoucí králové. Tato práce klade na ženu překvapivě velké nároky.
„Správná kojná má mít spaní v nenávisti,“ píše jedna osvětová brožurka z 19. století. Proč? „Aby mohla dítě kdykoli nakrmit,“ dodává text lakonicky.
![Maličký francouzský král Ludvík XIV. se svojí kojnou. FOTO: Charles Beaubrun/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/11/2-15-768x986.jpg)
Náročné požadavky
Tím ovšem požadavky na ni vůbec nekončí: „Musí bedlivý pozor dávati, když dítě zvedá a pokládá, aby je kvůli své neopatrnosti neuhodila.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Smědé barvy by býti měla, veliké a široké žíly, široké prsy a veliké a ne masité ani měkké ani slabé by je mít neměla, než plné žil, aby byly“. Tak zaručí dítěti dostatek kvalitní výživy.
![Portrét vévody z Bretaně (stojící) a vévody z Anjou, budoucího Ludvíka XV., s jejich ošetřovatelkou (kojnou) Marií-Madeleine Mercierovou, kolem roku 1711, olej na plátně od Françoise de Troy. Soukromá sbírka. FOTO: François de Troy/Creative Commons/Public domain](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/11/3-14-768x1093.jpg)
Krmení čtyřikrát za den
Také její mléko nesmí být ani řídké, ani příliš husté, musí mít dobrou chuť a vůni a bílou barvu. Lékař, který je autorem textu, si myslí, že kojná by měla dítě krmit čtyřikrát denně. To považuje za optimální frekvenci.