Ochridské jezero, o které se nyní dělí Albánská republika a Republika Severní Makedonie, poskytuje konstantní podmínky k životu nepřetržitě již miliony let.
Lze jej bez nadsázky označit za třetihorní relikt s množstvím endemických živočišných druhů, které jinde nenajdeme.
Jezero Ochrid je jedním z nejhlubších v Evropě a zároveň patří k nejstarším na světě. Srovnáváno je s jezery typu ruského Bajkalu či africké Tanganiky. Jako biotop miliony let izolovaný od okolí, vytvořilo si jezero svébytný a samostatný podvodní svět.
Odkaz věrozvěstů
Z hlediska turistického ruchu je jezero Ochrid využíváno zejména v části, která patří Severní Makedonii. A propos, existuje zajímavé propojení Severní Makedonie, konkrétně pak města Ochrid, s českou historií. Jaké?
Toto historické pouto můžeme vysledovat v časech, kdy se na Velkou Moravu vydali věrozvěstové sv. Cyril a sv. Metoděj. Po vyhnání žáků Cyrila a Metoděje z Moravy se tito uchýlili právě k jezeru Ochrid.
Cyrilometodějská vzdělanost a kultura se pak rozvíjely v této lokalitě po další desítky let. Jeden ze soluňských bratří, Kliment, byl pak vysoce postaveným církevním hodnostářem ve městě Ochrid.
Najdeme zde jeho sochu i odkaz stále živý v četných pravoslavných svatostáncích. Historie celé oblasti však sahá až do antiky. Již ve starověku vedla v okolí Ochridu důležitá římská silnice Via Egnatia spojující Jaderské a Egejské moře.
Vodní svět
Svět pod hladinou Ochridského jezera je velmi působivý. Vysoká průhlednost vody občas navozuje dojem, že jste v moři. Celá řada ryb, mlžů, hub i řas pod jezerní hladinou má svoje unikátní domovské právo jen v Ochridu. Žijí zde též endemické druhy pstruha.
Rybí obsádku doplňují i parma východní středomořská (Barbus meridionalis petenyi), rybky druhů Gobio (například Gobio ohridanus), jelci, plotice a samozřejmě kapři.
Často koupající narazí i na nejedovaté, pilně rybařící užovky. Ochridské jezero má i vlastní perly. Nejedná se však o produkt perlorodky. Výroba perel probíhá podle tajného receptu ze šupin ochridského pstruha.
Návod na výrobu ochridských perel se kdysi dostal k jezeru až z carského Ruska. Podle počtu obchodů, které ve městě perly nabízejí, by se ochridští pstruzi určitě měli bát „o svoji kůži“.
