Už ve 4 století př. n. l. říká taoistický text Tao Te Ťing, připisovaný mudrci Lao-C´, „že vládnout je totéž jako vařit malou rybu.“ Hrnec s jídlem na plotně a vláda jsou si podobné. Obojího je potřeba si všímat, jinak to skončí katastrofou.

Starověcí Číňané dokonce považují kuchařské dovednosti za kvalifikaci pro ministerské křeslo!

Už ve 2. tisíciletí př. n. l. upoutá Číňan I Jin krále Tanga z dynastie Šang svým kuchařským uměním. I Jin přirovnává svět ke kuchyňské místnosti, kde člověk připravuje jídlo, a správnou vládu k dobrému vaření.

Smíchat suroviny a správně je okořenit je podle něj totéž jako porozumět lidem a dobře vládnout.

Civilizovaní lidé jsou vaření

Dvorské intriky a falešná obvinění znamenají pro Su Tung Pcha (1036 – 1101), známého také jako Su Š´ vyhnanství. Po návratu z něj se ale stává správcem v čínských městech Jang-čou a Jing-čou.

Číňanům se obžerství nelíbí, ale vaření společně s malováním a poezií považují za umění kultivovaných aristokratů. Vyšší společenské postavení znamená umět se dobře najíst.

Civilizované lidi tu považují za „vařené“, necivilizovaní jsou podle nich „syroví“. Su Tung Pcho hledá v jídle harmonii:

„Slané i kyselé, obě jsou součástí toho, co nám přináší radost, ale střed poskytuje útočiště té nejvyšší chuti, té která se nikdy nevytrácí.“

Neodolatelné pozvání

Na svém kontě má i specialitu, Tung-Pchovo vepřové. Když v básni Starý labužník líčí, jaký pokrm je nejlepší, pozvání k jeho stolu se nedá odolat.:

„…ochutnejte tu nejlibovější krkovičku, kraba (na podzim) těsně před mrazíky, třešně smočené v medu… jehněčí podušené v mandlovém mléce.

Škeble napůl uvařené a pak namočené ve víně, nedovařené kraby namočené ve víně…“ Zdůrazňuje rovnováhu dvou složek fan a cchaj. Fan znamená rýže, ale je to všechno, co má zasytit, tedy i chléb nebo nudle. Cchaj má dodat jídlu příchuť (maso).

Na lahůdky si vydělá

Su Tung Pcho je v oblasti jídla autoritou, kterou oceňují i pozdější generace. Známý malíř a básník Sü Wej (1521 – 1593) si na výborné kuchyni zakládá stejně jako on. Občas si ale postěžuje, že na vybrané pochoutky nemá peníze:

„V noci u mého okna hovoří hosté a jejich hostitelé, na řeku padl podzim a krabi i ryby jsou tučné. Nemám peníze, abych si koupil kraby, které se k vínu tolik hodí, myslím, že nakreslím něco, čím si na to vydělám.“