Italská města Florencie a Milán v pozdním středověku vzkvétají. Organizují i různé spolky hájící zájmy kupců. Například ve Florencii vzniká takzvaná Calimala, která posílá své zástupce do různých měst a pomáhá jim budovat obchodní postavení.

Jenže ukazuje se, že cesty zboží z italských měst dál na sever nejsou tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. „Teď už hory neprojedeme. Nezbývá než počkat na jaro, až odtaje sníh,“ slevuje ze svých plánů florentský kupec Francesco Molinari jednoho listopadového dne roku 1270.

Horské masívy Alp představují pro konvoje obchodníků ohromnou překážku.

Alpy se dají projet například přes Cenis (masiv v savojských Alpách) nebo průsmyk Svatého Bernarda (na dnešních švýcarsko-italských hranicích). Na východě potom připadá v úvahu údolí řeky Drávy (pramení v Itálii).

Přístupových míst mnoho není, právě proto mají velkou výhodu dostupnosti francouzská města v Champagne.

Tvrdá konkurence hlavního města Za zkázu Champagne jako živého obchodního střediska může i rozvoj nedaleké Paříže. Sílící význam francouzského království upevňuje její postavení. Všechna důležitá jednání se odehrávají právě tady.

Jak mohou champagneské trhy v malých městečkách konkurovat Paříži, jejíž počet obyvatel stoupl během pouhých cca 75 let z 50 tisíc na 200 tisíc? Alespoň o takovém čísle hovoří sčítání lidu, provedené kvůli výměře daní v roce 1328.

Někdejší sláva Champagne proto nadobro upadá, ovšem její ústup ze slávy umožní rozvoj dalších obchodních křižovatek. Západní větev italské stezky směřující na francouzské trhy zažívá vlnu poklesu zájmu, ale o to více kupců ale míří na sever a na východ.

Jak přejít horská sedla Otevírají se nové přechody v Alpách. Dají se přejít horská sedla Simplon (Švýcarsko) a Svatý Gothard (mezi Švýcarskem a Itálií). Teď už kupec Molinari může směle zamířit se svým zbožím severně.

„Pojedeme až do Norimberka,“ odvážně vysloví jméno města, které dosud nikdy neviděl, ale leccos o něm slyšel.

Boje přinášejí psychózu Kartami evropského dálkového obchodu ovšem míchají i boje. „Stoletá válka (konflikt mezi Anglií a Francií v letech 1337–1453), přinášející jednu krizi nejistoty za druhou vytvoří nakonec takovou psychózu, že se do obchodování nikdo moc nehrne a že kupci po roce 1350 raději volí cesty stranou od válečných front,“ dodává francouzský dějepisec Jean Favier.

Z obchodu pak díky tomu těží i přístavy na středním toku Dunaje jako Vídeň a Buda (část dnešní Budapešti). Husitské hnutí v českých zemích pro změnu úplně nabourá ve 30. letech 15. století provoz na obchodní trase mezi Norimberkem, Praha a polskou Vratislaví.

Než kupci opět získají důvěru projíždět se svým zbožím nebezpečnou zemí, trvá to prakticky sto let.