Skip to content

Císař Ferdinand I. připravoval prachatické měšťany o zisky

Stádo soumarů naložených solí líně jde cestou k Prachaticím. „Jakmile dorazíme do města, hned začneme překládat,“ připomene ostatním kupec. Zboží je nutné v Prachaticích přeložit na vozy a s nimi putuje dál do Prahy nebo různých měst v Čechách i na Moravě.

České země ale nezůstanou stranou mezinárodního obchodu. S Podunajím, a tedy i zeměmi dál na jih je spojuje především cesta zvaná Zlatá nebo-li Solná. Vede z Pasova přes Prachatice až do Prahy. Přísloví „Sůl nad zlato“ platí ve středověku beze zbytku. V českých zemích je soli nedostatek, navíc se stává jediným konzervačním prostředkem na potraviny, hlavně maso.

Sůl nad zlato neplatí jenom v pohádkách, ale i ve skutečnosti. Ve středověku je o ni mnohde nouze. Krystaly halitu pocházejí z rakouského Hallstattu.

Soumaři míří do Čech
Těží se v alpských oblastech Rakouska v Reichenhallu, Halleinu a Hallstattu. Náklad potom míří po řece Travně a Dunaji do Mathausenu, kde se nakládá na soumary, které se vydávají směrem do Čech. O obrovském provozu na cestě svědčí skutečnost, že týden co týden sem dorazilo 1200–1500 soumarů.

Šachty hallstattských solných dolů. Návštěvníci zdejšího muzea soli se dnes mohou podrobně seznámit s jeho těžbou.

Kudy se vozilo zlato?
„Starodávná komunikace mezi Prachaticemi a Pasovem, takzvaná Zlatá stezka, nesloužila ani tak k vývozu zlata z Čech, i když víme, že jihočeská a středočeská naleziště zlata patřila kdysi k nejbohatším na světě, ale především k dopravě soli do Čech a jiného zboží z Čech,“ vysvětluje okolnosti existence této dopravní tepny český autor Vlastimil Homolka.


Ven z Čech přitom míří především náklady chmele, medu, obilí, piva nebo kůží a vlny. Z Pasova do Čech pro změnu putují kromě soli i náklady drahých látek, víno, koření a různých plodů z jihu.

Jihočeské město Prachatice bohatne z transportu soli. Nenasytný panovník je ale o zisky připraví.

Do podnikání se zapojuje i panovník
Prachatičtí bohatnou z cel ze soli. Právo vybírat je zdejším měšťanům už v 11. století přenechává jejich vrchnost, vyšehradský probošt. Monopol v oblasti solného obchodu zdejším obyvatelům vydrží až do roku 1548. Tehdy se do solného podnikání zapojuje i rakouský císař Ferdinand I. (1503–1564). Kupcům zakazuje používat vltavské brody a tím je nepřímo nutí, aby se při své cestě dostali až do Týna nad Vltavou. Tam je nutí, aby naložili jeho sůl dováženou z rakouského Gmundenu. Prachatičtí tak ostrouhají, protože zisky z obchodů shrábne sám císař.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …