Veřejnost ji zná pod přezdívkou Černá Dahlie. Krásná dívka se snem o herecké kariéře. K jeho naplnění nikdy nedojde.

Elizabeth Shortyová (1924–1947) se narodí do zajištěné rodiny. Nemá si nač stěžovat. Jenže v jejích šesti letech se zhroutil akciový trh a otec, zámožný projektant, přišel takřka o všechno.

Zmizí od rodiny a vše nasvědčuje tomu, že spáchal sebevraždu. Teprve, když je Eli 12 let, ukáže se, je otec naživu a žije v kalifornském Vallejo! Dívka jej brzy vyhledá a stěhuje se k němu.

Elizabeth představuje prototyp krásky své doby, díky pozornosti mužů si uvědomí, že má šanci na víc. Určitě by zvládla prorazit jako modelka či herečka! Vydá se Los Angeles. Přespává na ubytovnách, později si pronajme s dalšími děvčaty malý byt.

Eli má zkažené zuby, ale spravuje si je sama voskem. Muži po ní stále šílí, kariéru přes postel ale dívka udělat nemůže. Štíhlá, 52 kilogramů vážící kráska, má totiž vrozenou vadu vaginy. Klasické milování zkrátka nepřipadá v úvahu.

Je 10.20, 15. ledna 1947. Betty Bersingerová vidí, že v trávě leží rozbitá figurína. Teprve po chvíli si uvědomí, že jde o tělo dívky.

Pozorní vyšetřovatelé si hned všimnou, že tělo neleží v kaluži krve. Je jasné, že sem vrah tělo dovezl a pohodil. Dívka je zohyzděna tak, že fotografii ani neotisknou noviny. Na zápěstích i kotnících má zarudlé čmouhy – je tedy jasné, že ji vrah svázal.

Jeho počínání bylo neuvěřitelně brutální. Vyšetřování neobjasní ani černá kabelka a bota nalezené v popelnici několik kilometrů od čtvrti Leimer Park.

„Novináři polevují v pátrání a je třeba je povzbudit. Očekávejte balíček s novými důkazy,“ oznámí 24. ledna 1947 anonym telefonem do redakce novin Los Angeles Herald Express. Druhý den skutečně dojde zásilka. Je v ní pár fotografií a osobních věcí, které skutečně patřily zemřelé!

Poslal tuto zásilku skutečně vrah? Policie se domnívá, že jde o kousek některého z redaktorů, který hned po vraždě, ještě před policií, vykradl dívčin pokoj. Balíček páchne benzinem. To proto, že odesilatel pečlivě odstranil všechny otisky prstů.

Vrah zůstává neodhalen. Zato vyšetřovatelé vyjížděli k podezřelým i několikrát za den. Vždy šlo o falešné stopy. Na linku policie dokonce zavolalo 50 až 60 různých mužů, kteří se k vraždě přiznali!

Vyšetřování ale ukázalo, že se žádný z nich v době činu nemohl nacházet právě v určené oblasti.