Trvalé místo v paměti filmových fandů si definitivně získá rolí obtloustlého trenéra Irvinga Blitzera, cepujícího nešikovné jamajské bobisty v komedii Kokosy na sněhu.

To se píše rok 1993 a čas Johna Candyho (1950 – 1994) na tomhle světě rychle ubývá.

Za sebou má úspěšnou kariéru komediálního herce a život protkaný neustálým bojem se silnou obezitou. Jako mladý středoškolák využívá svou mohutnou tělesnou konstrukci zejména při hokeji a americkém fotbalu.

Sny o zářivé sportovní kariéře však zpřetrhá zranění kolene. Omezený pohyb ještě více zahýbá váhovou ručičkou. Svou budoucnost tak musí rodák z kanadského Toronta najít v něčem jiném.

Už na střední hraje v několika divadelních představeních, pokračuje na vysoké a v roce 1979 se mihne ve Spielbergově válečné komedii 1941. Nejúspěšnější kapitolu své kariéry ale začne psát až s příchodem 80. let.

Komický talent podložený korpulentním zevnějškem úspěšně uplatňuje jako sexem posedlý bratr Toma Hankse (*1956) ve filmu Žbluňk!, otravný obchodní cestující v komedii Letadla, vlaky a automobily nebo jako svérázný strýček Buck ve stejnojmenném snímku.

Ačkoliv se jeho pracovní diář utěšeně plní novými příležitostmi, zůstává plachým, sympatickým tlouštíkem s dobráckou povahou a sarkastickým humorem.

Netouží po svých fotografiích na obálkách časopisů, požadavky na rozhovory s díky odmítá: „Je přece tolik důležitějších věcí než mluvit o sobě.“ Jakmile zhasnou kamery, míří domů za ženou a dvěma dětmi. Na počátku 90. let začíná Candymu docházet dech. Jeho kariéra uvadá.

Mihne se sice v megahitu Sám doma a obstojí i ve vážné úloze zkaženého právníka v dramatu JFK, to jsou ale jen malé epizody. K nedostatku pořádné práce se navíc znovu přidává jeho celoživotní strašák – váha. Jeho obvyklých bezmála 148 kg postupem času naroste až na 170 kg.

Stejně často jako do ledničky navíc herec sahá i do krabičky cigaret. Je si přitom dobře vědom smutné rodinné historie – jeho otec umírá na infarkt v 35 letech a o moc starší není ani dědeček, když mu srdce vypoví službu.

Jako už mnohokrát předtím, vyhlásí Candy boj nezdravému jídlu a sladkostem. Navíc přestává kouřit. Koncem roku 1993 odjíždí do mexického Duranga, kde už je vše připraveno k natáčení westernové komedie Přepadení na východě.

Ještě předtím se však svěří své kamarádce, herečce Catherine O’Haraové (*1954) se zlou předtuchou: „Jako kdyby se mi tam mělo něco špatného stát.“ A stane.

Zase přibere, takže štáb má co dělat, aby pro něj sehnal koně, který by ho unesl, a hlavně úděsné vedro s palčivou bolestí kloubů mu odčerpává energii.

Když 3. března 1994 večer s námahou otevře dveře hotelového pokoje, má za sebou další úmorné, několikahodinové natáčení. Zhltne talíř špaget, osprchuje se a prohodí pár slov s nočním hlídačem: „Jsem hrozně unavený.

Všechno, co chci, je jet domů a být se svou rodinou.“ Příští den se mu jeho osobní strážce marně pokouší dovolat.

Když posléze vejde do hotelového pokoje, nalezne Johna napůl ohnutého přes postel a bez známek života. Silný infarkt mezi pátou a sedmou hodinou ranní zastavuje v pouhých 43 letech jeho srdce. Tak jako předtím to otcovo a dědečkovo.