Matka s malým synkem se prochází po Koňském trhu (dnešní Václavské náměstí). Kluk ukáže na hnijící uťatou hlavu a ruku, které trčí přibité na šibenici. „Co to je?“ vykřikne zvědavě. „Fuj, nevšímej si toho. To je pro výstrahu,“ okřikne ho matka a rychle ho odvádí pryč.
Ostatky pražského měšťana Martina Fruweina (?–1621) se tu objevily včera, 9. června 1621. Rozkládající se části těla Pražany okamžitě přesvědčí, že rozsudky nad rebely ze stavovského povstání v letech 1618–1620 budou kruté.
43 jeho hlavních strůjců zatknou už 20. února 1621.
Většinu z nich uvězní v Bílé věži Pražského hradu. Zemský místodržitel Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627) vynese 31 rozsudků smrti (28 poprava mečem, 3 na šibenici). Habsburský císař Ferdinand II. (1578–1637) jich potvrdí 29.
Nepostradatelný člen vlády Mezi odsouzenými nechybí ani právník Fruwein. Pochází z Kowarů ve Slezsku (dnes patří Polsku) a na Starém Městě pražském se usazuje roku 1597. Jako schopný advokát brzy získává výbornou pověst i peníze.
Působí i ve službách Petra Voka z Rožmberka (1539–1611).
Zapojuje se do Jednoty bratrské a v roce 1609 už patří k jednomu z jejích nejdůležitějších členů. Po vyhození místodržících Slavaty a Martinice z okna 23. května 1618 se stává jedním z členů direktoria – nové stavovské vlády.
Z jeho pera později pochází naprostá většina právnických dokumentů stavů.
Nově zvolený král Fridrich Falcký (1596–1632) ho za odměnu za jeho služby povyšuje do rytířského stavu. Martin získává přídomek z Podolí a stává se hofrychtéřem (dvorským sudím – pozn. red.) nad královskými a věnnými městy.
Z výhod svého postavení se ale moc dlouho netěší.
Rebela umučí téměř k smrti Po bitvě na Bílé Hoře na podzim roku 1620 drancují vítězní císařští vojáci pražské Staré Město. Vtrhnou i do Fruweinova domu a vykradou ho. Důstojník císařské armády, hrabě ze Sulzu, se v domě chce ubytovat a žádá velké peníze.
„Dáš-li, necháme tě na pokoji,“ slibuje.
Ale právník nedá. „Chopte se ho,“ vykřikne potom hrabě a rozdivočelí vojáci se na Martina vrhnou a bijí ho. Požitek jim působí zvláště kruté mučení, které si pro něj připraví. „… pálili mu přirození pochodněmi a ztýrali ho tak, že se až do své smrti pořádně neuzdravil,“ vypráví Vladimír Šindelář (*1959) současný český badatel, zabývající se dějinami hrdelního práva.
Využije nepozornosti stráže Vězení, do kterého se později Fruwein dostane, snáší jenom s největším vypětím sil. Má i výčitky svědomí, že svým jednáním během povstání přivedl hodně lidí do problémů. Věže pražských kostelů právě odbíjejí čtvrtou hodinu odpolední 7.
června 1621, když za ním do cely zamíří vězeňský správce.
Má za úkol odvést ho do mučírny k výslechu. „Potřebuji si odskočit. Už to nevydržím,“ žádá Martin strážce, aby mohl odejít na toaletu. „Nevymýšlej si!,“ odbude ho nejdřív správce, ale pak přece jenom povolí.
Fruwein odchází a využívá chvilkové nepozornosti ostrahy na chodbě. Vyběhne do podkroví Bílé věže Pražského hradu.
Rozsudek vykonají na mrtvém Vzápětí vzduchem proletí lidské tělo a dopadne do Jeleního příkopu. Fruwein je mrtvý. Soud ani teď neprojeví shovívavost. „Ortel bude vykonán na mrtvém těle,“ rozhodne nekompromisně.
Časně ráno 9. června 1621 přijíždí k zahradní zdi u Bruské brány (dnešní Písecká) povoz.
Z něj vyskakuje pražský kat Jan Mydlář (1572–1664) se svými pacholky. Vytáhnou pytel a společně přelézají zeď. Mrtvolu strčí do vaku a odvezou na Bílou Horu.
Odsouzence čekalo vytržení jazyka Na dějišti tragické bitvy Mydlář mrtvému Fruweinovi utne hlavu. Jeho pacholci potom pokračují v díle a tělo rozčtvrtí.„Jeho hlava pak byla přibita na šibenici na Koňském trhu (dnešním Václavském náměstí – pozn.
red.),“ uvádí český spisovatel Vladimír Liška. K ní přibyla ještě pravá ruka.
Zbylé části těla napíchli na kůly a rozvěsili před městskými branami. Kdyby Martin nespáchal sebevraždu, ještě před popravou by ho čekala stejná mučící „lahůdka“, jaká potkala dalšího z odsouzenců, lékaře Jana Jesenia (1566–1621), a sice vyříznutí jazyka, kterým prý „nejvíce zhřešili v poradách a různých poselstvích,“ jak píše český historik Josef Petráň (*1930).