Trpí epilepsií. Chvíle, kdy choroba rakouského císaře Ferdinanda V. Dobrotivý trápí více, se střídají s obdobími relativního klidu. Větší sklon k epileptickým záchvatům mívá v zimě, zejména na přelomu roku.
Někteří lékaři to dávají do souvislosti s mihotavým světlem svíček, kterému byl Ferdinand V. Dobrotivý (1793–1875) u dvora v zimě denně po mnoho hodin vystaven. Právě toto světlo mohlo záchvaty vyprovokovat.
Na konci roku 1832 ho epilepsie sužuje opravdu hodně. Jen 24. prosince podle lékařských svědectví prožije celkem 22 záchvatů. „Lékaři ani jejich umění tu nic nezmohli.
Tohoto člověka, krále, i tentokrát zachránilo pouze jeho neuvěřitelné štěstí,“ poznamenává k vývoji jeho nemoci Andreas Stifft (1760–1836), osobní lékař Ferdinandova otce. Císař František I. 2. března 1835 umírá a Ferdinand se chopí moci.
Ministři vládce k ničemu nepustí
Jeho otec je před smrtí přesvědčený, že když synovi předá dokonale fungující státní aparát v čele s ministry Metternichem a Františkem Antonínem Kolowratem (1778–1861), bude všechno v pořádku.
Jenže je to nakonec právě rivalita obou ministrů, která způsobuje problémy.
Jejich neustálé neshody blokují jakákoli státotvorná rozhodnutí, až situace nakonec vyvrcholí revolucí v roce 1848. „Vládnout je lehké, jenom podepisování je těžké,“ prohlásí jednou císař o svém údělu. Ve skutečnosti je to tak, že ho Metternich s Kolowratem k žádné vládě nepustí.
Prohrávat umím taky!
„Bůh tě bude ochraňovat, rádo se stalo,“ řekne Ferdinand svému synovci Františku Josefovi I., když se 2. prosince 1848 po nátlaku vzdá trůnu v jeho prospěch. Na rozdíl od mnoha svých příbuzných nemá mocenské ambice.
Po abdikaci se odstěhuje do Prahy, kde se jeho sídlem stávají Hradčany. Čeká ho ještě dlouhých 27 let života. Do politiky už se neplete a život na vídeňském dvoře ho příliš nezajímá.
V roce 1866 po bitvě u Hradce Králové, která pro Habsburky a jejich monarchii skončí katastrofálně, si ovšem neodpustí ironickou poznámku: „Tak tohle bych uměl taky!“zhodnotí ostudnou porážku s Pruskem.
V posteli vyjíždí na terasu
Ukazuje se, že císař na odpočinku je velmi dobrým hospodářem. Uvážlivě spravuje zděděné statky v Zákupech a Ploskovicích v severních Čechách. Zdejší zámky se stávají jeho letními sídly a tráví zde hodně času.
Proto v letech 1850–1853 dochází k jejich velkým a náročným přestavbám. Kromě výzdoby ve stylu druhého rokoka včetně tapet a nového nábytku tu získají své místo i technické vymoženosti.
Objeví se zde první osobní výtahy ve střední Evropě a také zbrusu nové koupelny (vídeňský Hofburg, sídlo habsburských císařů, neměl koupelny ani výtahy až do roku 1918). Je vidět, že má Ferdinand smysl pro techniku a moderní pokrok.
Nechává sestrojit zařízení, které umožňuje zpojízdnit postel. Díky němu si i se svou ženou Marií Annou může každé ráno dopřát „vyjížďku“ na zámeckou terasu přímo na svém lůžku.
Zvyšuje výnosy
Současně se mu daří rozmnožovat svůj majetek. Zákupské panství je v době jeho příchodu dost zpustlé, ale Ferdinand se rozhodne dát ho osobně do pořádku. Mimo jiné zde zakládá pěstitelský ústav a nechává vysazovat stromy i keře, dovezené z Nizozemska.
Má spoustu volného času, a tak může na vše osobně dohlížet.
„Ferdinand skutečně dokázal v krátké době zvýšit výnosy svých statků, takže ročně obnášely dva miliony zlatých,“ potvrzuje jeho hospodářské schopnosti současný rakouský autor Gerd Holler.
