Sdílíme s nimi každou část našich životů, o jejich složení toho ale víme málo. Evropský Projekt PlastChem se rozhodl všechny chemikálie obsažené v plastech spočítat, a číslo překvapilo i největší pesimisty. To je ta špatná zpráva.
Dobrá naopak je, že celosvětová dohoda o ukončení plastového zamoření je na dohled.
Plastový svět už neokupují jenom barbíny, sami v něm žijeme. Největší problém představuje otázka: Kam s nimi? Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj je celosvětová míra recyklace plastů pouhých 9 %.
Stojí za tím i fakt, že plasty tvoří různorodá směsice přísad, z nichž ne všechny jsou k opětovnému zpracování vhodné. Jaké přesně to jsou ovšem není snadné odpovědět.
S cílem vytvořit komplexní databázi všech známých chemikálií nacházející se v plastových produktech, vůbec první svého druhu, se proto rozhodl Projekt PlastChem složený z výzkumníků z Norska a Švýcarska.
Horší, než jsme doufali
Zpráva OSN z roku 2023 odhadovala, že s plastovými výrobky je spojeno více než 13 000 chemických látek. Číslo, k jakému došli výzkumníci z PlastChem, nabídlo černější scénář.
Identifikovali zatím přes 16 000 chemikálií – od barviv, změkčovadel a stabilizátorů po přísady zaručující pružnost nebo ohnivzdornost – a zdaleka nejsou s počítáním u konce.
Zjištěné látky byly následně roztříděny podle známých účinků na zdraví a životní prostředí. Zatímco asi o 10 000 z nich není dostatek informací k určení jejich potenciálních rizik, pro další část jsou už důkazy pádné. A nejde o skupinu zrovna zanedbatelnou.
Jak uvedl vedoucí projektu, profesor Martin Wagner z Norské univerzity vědy a techniky, „zarážející pro nás bylo, že nejméně 25 % těchto chemikálií je považováno za rizikové.“
Levné, ale drahé
Z toho vyplývá, že více než 4 200 chemických látek v databázi představuje riziko, ať už z důvodu špatného rozkládání v přírodě, tendence hromadit se v lidském těle nebo jejich toxicity. Vytvoření databáze přitom nebylo samoúčelné.
Poslouží coby jeden z podkladů pro mezinárodní jednání o smlouvě, která by používání a výrobu plastů měla omezit.
Už před dvěma lety se na Shromáždění OSN pro životní prostředí (UNEA) 175 států zavázalo, že do roku 2024 vypracuje mezinárodní, právně závaznou smlouvu proti plastovému znečištění. Jednání probíhají, pokrok je ale pomalý.
Otevřená tak zůstává nejen otázka dodržení časového plánu, ale i nakolik ambiciózní výsledná smlouva bude. V úvahu připadají jak omezení výroby plastů, tak postupné vyřazování problematických látek, či zjednodušení jejich receptury.
