Dýmějový mor, který ve 14. století zdevastuje Evropu, lze pojmenovat různě. Ovšem nazvali byste ho revolucionářem? Asi těžko. A přece jím, svým způsobem, je.
Epidemie moru, která v polovině 14. Století pustoší Evropu a Asii, vyhubí podle 75 až 200 milionů lidí, což je přibližně třetina nebo v případě druhého údaje více než polovina obyvatel.
Vylidní města, vyhladí kláštery, na venkově nechá celé vesnice zcela opuštěné. Sociální dopady jsou patrné brzy poté, co epidemie odezní. Úbytek rolníků a řemeslníků znamená extrémní nedostatek pracovních sil a postupný zánik nevolnictví.
Šlechta si musí rolníky předcházet
Lidé si mohou vybírat, pro koho pracovat, což vede k tomu, že se panstvo musí snažit nalákat pracovní síly atraktivnějšími podmínkami. Zvýšení mezd i zlepšení společenského postavení se navíc ukazuje nevratné.
„Jakmile si lidé na lepší pracovní podmínky zvykli, nebylo cesty zpět,“ říká historička Rosemary Horroxová (*1951).
Když se totiž panstvo o několik desítek let později pokusí vrátit k původním podmínkám, jsou odpovědí mohutné rolnické vzpoury po celé Evropě, které nové svobody i platy ubrání.
„Jak to mohl Bůh dopustit“
Zatímco rolníci si polepší, církev si pohorší. Vedlejším efektem moru je totiž značná ztráta vlivu katolické církve. Během epidemie chtějí lidé vědět, proč taková hrůza přišla, chtějí vědět co dělat. Církev však nedokáže ani pomoci, ani odpovědět.
Není divu, že mnozí ztrácejí důvěru v Boha, nebo alespoň v církev. Uvědomují si, že náboženství nedokáže zastavit nemoci, zmírnit utrpení ani jakkoli pomoci.
„Začínají se od ní odvracet, nepouští ji tolik do svého života a církev tuto ztrátu důvěry už nikdy nedokáže zvrátit,“ konstatuje historik Thomas Linden.
Církev má potíže
Situaci nahrává i to, že zemřely tisíce kněží, takže v mnoha oblastech prostě nemá kdo vykonávat bohoslužby. Svou roli hraje také úpadek klášterů. Mnohé totiž mor zcela vyhladil a noví mniši a řeholnice často nedosahují potřebných morálních kvalit a vzdělání.
Protože však člověk Boha přece jen potřebuje, otevírají se možnosti vzniku různých heretických hnutí a později nových křesťanská církví.
