Největší přehradní katastrofa v českých dějinách se odehrála před 107 lety a vyžádala si 65 lidských životů.
Ani ne rok po kolaudaci přehrady na řece Bílá Desná v Jizerských horách došlo k jejímu protržení a voda, která se z ní vyvalila do údolí, za sebou zanechala zničené domy a mrtvé. Co se tehdy v okolí přehrady odehrávalo a co strašlivou tragédii způsobilo?
Je 18. září roku 1916. Dvanáctiletá dcera majitele panské pily s hájovnou Marie Pelzeltová je sama doma. Ostatní děti jsou v lese na houbách. Krátce před 17. hodinou se z lesa začne ozývat temné dunění. Vše se chvěje.
Než si dívka uvědomí, co se děje, obrovská masa vody, řítící se údolím ,už je příliš blízko. Pila s hájovnou je prvním objektem, do kterého voda narazí a celý smete. Marie se stává její první obětí.
Voda s sebou dál bere velké klády dřeva, které jsou složené u pily. Ty společně s balvany unáší proud dál a ničí vše, co jim stojí v cestě.
Historie stavby
V červenci roku 1897 postihly střední Evropu velké povodně. Nejen v povodí řeky Desná tehdy způsobily značné škody. Deště se pak pravidelně opakovaly vždy po několika letech, a tak bylo rozhodnuto o stavbě přehrady.
V roce 1912 začala firma Schön a syn z Prahy se stavebními pracemi. Během výstavby, která trvala tři roky, udeřila první světová válka, jež si vynutila úsporná opatření, která se pak promítla v kvalitě stavby.
18. listopadu 1915 bylo hotovo a přehrada Bílá Desná byla zkolaudována. Dalších deset měsíců obyvatelé obce Desná věřili, že je pro ně nová přehrada požehnáním, které je uchrání před dalšími záplavami.
Osudný den
Přehrada Bílá Desná však nesloužila ani jeden celý rok. 18. září 1916 šli dva lesní dělníci kolem hráze. Všimli si, že z tělesa vytéká proud vody, a upozornili na to místního hlídače.
Ten se nejdřív marně snažil díru zacpat a pak utíkal k telefonu, aby zavolal správci stavby. Správce přikázal otevřít výpustě a varovat obyvatele Desné. Výpustní štolu se však podařilo otevřít jen částečně a prasklina v hrázi se navíc stále zvětšovala.
Z obavy o svůj život nakonec hlídač přehrady místo raději opustil. Sedmdesát minut poté, co dělníci zpozorovali první pramínek vytékající vody, se celá hráz přehrady protrhla. Všechna zadržovaná voda se vyvalila ven přímo do údolí obce Desná.
Po dobu půl hodiny sem každou vteřinu vytékalo 150 krychlových metrů vody, dokud nebyla přehrada prázdná.
Ničivá vlna
Vlna z přehrady smetla vzrostlý les a spolu s ním se dál valily tisíce kubíků zeminy, písku, štěrku a obrovských žulových balvanů. Poté, co spláchla pilu s hájovnou, následoval tříposchoďový dům, patřící firmě Eduard Dressler.
Z domu zůstaly jen trosky a většina jeho obyvatel zemřela. Dál vodě stála v cestě brusírna a obytný dům firmy Johann Umann. Tady bydlel dělník Šimek, který se sice zachránil, ale jeho manželka se čtyřletým synem bohužel ne.
Ani další tři děti, žijící tehdy v domě, devastující vlnu vody nepřežily. Podobná neštěstí následovala i u dalších domů firem Josef Schnettl a Josef Riedel, stejně jako u továrny na výrobu knoflíků.
Zničena byla i stará škola, dům starosty Barthela nebo restaurace. Vlna strhla i děti, hrající si před obytným domem firmy Schanbel.
Totální spoušť
Největší škody voda napáchala v městečku Desná, které leželo asi tři kilometry pod přehradním profilem. Místy se vytvářely bariéry ze zaklíněných stromů, větví a balvanů, které podle svědků zadržovaly vodu až do výšky 20 metrů.
Když se tyto bariéry provalily, vznikaly další ničivé vlny. Kromě Desné byly poškozeny také obce Kamenice, Potočná, Šumburk nad Desnou, ale i nedaleký Tanvald, kde byly zaplaveny pozemky a budovy, které nikdy předtím povodeň nezastihla.
V samotné Desné bylo zcela zničeno 40 objektů, velmi poškozeno bylo sedm budov a alespoň částečně ještě dalších 55 domů. Nejsmutnější však byla bilance lidských obětí.
Nejhorší přehradní katastrofa
Okamžitě po neštěstí začaly záchranné práce. Bylo povoláno vojsko i váleční zajatci, kteří pomáhali s uvolňováním cest a silnic, zřizovali pomocné přejezdy, odklízeli trosky a ze sutin domů vyhrabávali mrtvé.
Byla zřízena polní kuchyně, která poskytovala nejnutnější jídlo potřebným. Nakonec byly všechny trosky prohledány. Konečná bilance byla 65 lidských životů. 380 lidí pak přišlo o střechu nad hlavou a přes tisíc lidí přišlo o zaměstnání.
Zahynulo také mnoho domácích a hospodářských zvířat a ve skladech továren byla zničena spousta materiálu i hotového zboží. Škody byly mnohamilionové.
Poslední obětí katastrofy byl dvorní rada Karel Podhajský, který měl nad přehradou státní dozor. Když se o jejím protržení dozvěděl, spáchal sebevraždu.
Vyšetřování
Pohřeb obětí se konal 23. září, některé byly pohřbeny beze jména, protože nebylo možné je identifikovat. Pak se začalo pátrat po vinících tragédie. Soudní procesy se táhly po dlouhá léta.
Definitivní rozsudek padl až po sedmnácti letech, roku 1931. Krajský soud tehdy zrušil dřívější rozsudek z roku 1925 a všechny obviněné zprostil viny. Příčin protržení přehrady bylo totiž více.
Vše začalo nedostatečným geologickým průzkumem před počátkem samotné stavby. Po vypuknutí války se pak šetřilo na materiálu a spěchalo se při samotných pracích.
V poslední studii z roku 1996 byla za hlavní příčinu označena eroze v podloží hráze (či na kontaktu hráze s podložím) a také eroze vlastní hráze a výpustní štoly.
