Lascivní, pružné pohyby těla. Svůdný pohled, mnohoslibný úsměv. Napětí v sále by se dalo krájet, obecenstvo nedočkavě čeká na to, až půvabná tanečnice odloží všechny své svršky. Všechno trvá nekonečně dlouho!

Když nakonec dopadne na zem i poslední kousek látky, mezi diváky vypukne bouře nadšení.

Tak jako mezi zápasem okresního přeboru a utkáním špičkových týmů existují propastné rozdíly, ani striptýz nenabídne vždy stejný zážitek. Amatérská show v tělocvičně a vystoupení s propracovanou choreografií, nasvícením a hudbou jsou zkrátka každé jiná liga!

V druhém případě vystoupení vyžaduje tvrdou přípravu a dá se považovat za osobitý druh umění. A víte, kdy to všechno začalo?

K poctě bohyním

I když nám historikové potvrzují, že ve starověku nejenom vzkvétají velké filozofické myšlenky, ale lidé se také umějí pořádně bavit, určité formy striptýzu se podle badatelů dají vystopovat už k pravěkým jeskynním malbám na jihu Francie.

Ty pocházejí z období před více než 20 000 lety. Podobné stopy našli archeologové také v přímořských oblastech Rumunska a Bulharska, avšak tentokrát se jedná o sochy staré přes 9000 let.

Erotický tanec je původně starodávný rituál, který má získat přízeň bohyně plodnosti a mateřství a zajistit tak úspěšnou reprodukci lidí i úrodnost plodin.

Tanečnice zahalené do zvířecí srsti předvádějí pomalé smyslné tance, při kterých pomalu odhalují svá těla. Původ striptýzu jako uměleckého představení je nejistý a různé zdroje uvádějí odlišná data, místa i příležitosti.

Na konci 6. století před naším letopočtem však existuje ve starověkém Řecku několik tříd prostitutek. Jednou z nich jsou takzvané aleutridy, které nahé tančí před mužským publikem.

Ve starověkém Římě je tanec se svlékáním součástí zábavy na dubnových oslavách na počest bohyně květů a jara Flory.

V soukromých komnatách

Několik starověkých dokumentů uvádí, že byzantská císařovna Theodora (asi 490-548) předtím, než se stane manželkou císaře Justiniána I. (482-565), je kurtizána a herečka, která vystupuje v představeních inspirovaných mytologickými tématy.

V nich se svléká a proslaví ji kromě jiného striptýzová hra Léda a labuť. Podle dochovaných zpráv se zdá, že v té době nejde o novou ani výjimečnou zábavu.

Později se proti podobným kratochvílím postaví křesťanská církev, která se snaží prosadit omezující zákony. Středověk nefandí podobným zábavám, rozhodně ne veřejně. Erotická pobavení jsou vyhrazena pro soukromé komnaty a tajná setkání.

Podobně to funguje i během renesance, kdy bohatí mecenáši včetně šlechticů a obchodníků pořádají uzavřené akce, kdy tanečnice baví hosty smyslnými tanci.

V Itálii se v tomto období objevuje Commedia dell’arte, forma divadla, zahrnující provokativní témata. Zatímco primární zaměření je na komedii a improvizaci, některé soubory do nich zařadí erotické tance a představení.

Tanec sedmi závojů

Striptýz se rozmůže v 18. století v londýnských nevěstincích, kde se ženy svlékají do naha na stolech. Tato zábava se pak šíří i v jiných zemích, bývá kombinována s hudbou, jak popisuje

německý text z roku 1720, ve kterém se skupina vysokých aristokratů baví lovem, hrou a hudbou na malém zámečku a těší je také tanec dívek bez oděvů.

Někteří historikové tvrdí, že původ moderního striptýzu lze hledat ve hře Salome (1893) od irského básníka a dramatika Oscara Wilda (1854-1900), kde herečka tančí pro krále Heroda a pomalu si sundává závoje, dokud není úplně nahá.

Po uvedení této hry a její operní verzi německého skladatele Richarda Strausse (1864-1949), poprvé provedené v roce 1905, se erotický „tanec sedmi závojů“ stane předlohou pro tanečníky v opeře, filmu i kabaretech.

Slavnou protagonistkou je ve své době kanadská tanečnice Maud Allanová (1873-1956), která 2 roky po premiéře opery předvede soukromé představení pro britského krále Eduarda VII. (1841-1910).

Kam zalezla ta blecha?!

V 80. a 90. letech 19. století se v pařížských kabaretech jako je Moulin Rouge a Folies Bergère objevují spoře oděné tanečnice a v tomto prostředí se objeví dnes už slavná scéna, kdy si žena pomalu svléká šaty v marném hledání blechy lezoucí po jejím těle.

Rozmach nočních podniků je spojený s rozšířením striptýzu. Ten přitahuje větší počet hostů a protože rozdovádění muži obvykle utratí více peněz, striptýz se stane prostředkem k vyšším tržbám.

V zámoří se objevuje tento druh umění nejprve v kočovných divadlech a cirkusech.

Později se přestěhuje do speciálních divadel a jedna z raných svlékacích scén je dokonce zachycena ve zhruba dvouminutovém filmu z roku 1901 Trapeze Disrobing Act z produkce studia Thomase A. Edisona (1847-1931). Ale přicházejí zákazy.

V New Yorku je v roce 1937 zapovězeno provozovat striptýzová představení. A ve stejném desetiletí zakáže cenzura v Londýně nahým ženám pohyb, pokud se objeví na jevišti. Jenomže striptérky si vědí rady:

objíždějí jiná města a pokud chtějí vystoupit tam, kde jim to zakazuje předpis, používají například pohyblivé plošiny anebo tanec diváků, při kterém jejich těla skrývají nahou tanečnici až do konce jejího vystoupení.

Tanec u tyče

Na vrcholu Velké hospodářské krize vznikne v USA tanec u tyče (pole dance). V těchto těžkých časech putují kočovné společnosti od města k městu a aby se uživily, přidávají různé neobyčejné zážitky k přilákání diváků.

Tato představení se obvykle odehrávají v uzavřených stanech. Při nich se ženy svlékají na malém pódiu a do svého vystoupení začlení tyč, podpírající stan.

Obliba striptýzu se dostane i do Asie, například velmi populární je tato zábava v Japonsku po skončení 2. světové války. Během 50. let jsou tam však tato vystoupení stále méně orientována na tanec, dokud se z nich jednoduše nestanou živé sexshow.

Ve zbytku světa se také ledacos mění, přesto striptýz zůstává striptýzem. V 60. a 70. letech pak dojde k prudkému nárůstu striptýzových klubů, protože během éry hippies prochází společnost sexuální revolucí.

Zábava pro dospělé a profese striptérky přežijí navzdory zákazům, městským předpisům, veřejným protestům i nesmiřitelným aktivistům také poslední dekády 20. století a úspěšně vstoupí i do nového tisíciletí.

Záleží na úhlu pohledu

Ale dnes to nemá striptýz úplně jednoduché. Tvrdou konkurencí se mu stal internet se širokou nabídkou erotických zážitků a také některé země nově vyhlašují odhalování na pódiu otevřenou válku. Někde je striptýz regulován prostřednictvím různých nařízení.

V některých městech se striptérky mohou přiblížit k divákům jen na určitou vzdálenost, jinde je vyžadováno zakrytí prsních bradavek u žen speciálními nálepkami. A někde je striptýz zakázán přímo, jako třeba na Islandu, kde je v roce 2010 postaven mimo zákon.

Ale v nedalekém Norsku rozhodne o 4 roky dříve soud, že striptýzové vystoupení je uměleckou formou a poskytne takovým podnikům daňové úlevy.

Vyhrazeno pro dámy

Před koncem 70. let 20. století existuje jen pár kusých zpráv o mužských striptérech. Více než publikum zajímají ochránce zákona.

Avšak na konci této dekády jsou již mužští tanečníci běžnou součástí striptýzových klubů, některé podniky přitom vyhradí každý měsíc několik večerů pro jejich show.

Publikum je při nich omezeno na ženy a v roce 1979 přichází slavná americká skupina Chippendales, jejichž poznávacím znamením se stane motýlek na krku. Mužský striptýz má zelenou!

První oficiální „odhalená show“ v socialistickém Československu se uskuteční v roce 1968 v Jablonci nad Nisou v hotelu Praha v rámci mezinárodní výstavy bižuterie. Vstupenka na striptýzové vystoupení tehdy stojí 100 korun, což je v té době docela vysoká částka.

Víte, že…

… termín striptease (striptýz) je poprvé zaznamenán v roce 1932? Objevuje se však už od konce 20. let. Je složen z anglických slov „strip“, tedy svlékat se, a „tease“ neboli škádlit či pokoušet.