„Vypije půl galonu (2 litry vodky),“ říká se o carovi Petrovi I. Velikém. Ačkoli poddaným zakazuje pít ve všední dny a dovoluje to jenom o svátcích, není mu to nic platné. V Rusku na počátku 18. století teče vodka proudem. Sám car ostatně v abstinenci rozhodně nejde příkladem.
Petr I. Veliký (1672–1725) se stává carem v roce 1682, ovšem skutečně vládnout začíná až ve svých 17 letech v roce 1689. Do té doby se v moskevském sídle, čili v Kremlu, příliš neobjevuje.
Mnohem raději si užívá bujarých večírků ve společnosti svých přátel. S trůnem ale zdědí i zemi, jejíž situace není zrovna záviděníhodná. Rusko je tehdy velmi zaostalé.
Kněží neoplývají žádným velkým vzděláním a brání se jakýmkoli novotám, zato úřednický aparát je více než přebujelý. Šlechta si zakládá na svých výsadách a má téměř absolutní moc.
Car si proto vezme do hlavy, že přiblíží Rusko západnímu světu. Svými reformami se snaží změnit situaci. Ruší bojarské dumy (nejvyšší vládní sněm složený ze zástupců bojarů – šlechticů), které dosud šlechtě zajišťovaly její výsadní postavení.
Zavádí ministerstva a senát. Rozdělí svoji zemi na dvanáct gubernií a ty ještě na menší provincie. Podporuje manufakturní výrobu, zakládá vysoké školy, zavádí pravidelnou armádu, to všechno s cílem zmírnit zaostalost své říše.
Podporuje ženskou emancipaci
Nový panovník touží také proměnit Rusko v moderní civilizovanou zemi. K tomu patří i výchova jejích obyvatel. Snaží se je proto naučit různá pravidla slušnosti, například nešťourat se v nose, nemluvit, když mají plná ústa, případně také neplivat na zem.
Mezi neslušné praktiky tehdy patřilo dokonce také líbání na ústa. Za nevhodné se označovalo i pití z lahve místo ze sklenice. Nepřijatelným pokleskem bylo nepřijít do kostela na bohoslužbu.
„K mravům tohoto prostředí neodmyslitelně patřila hluboká zbožnost,“ popisuje historik Milan Švankmajer (1928–2003) situaci na carském dvoře v 17. století, kde ortodoxní víra patřila mezi naprostý základ.
Zajímavé ale je, že výrazně posiluje postavení žen. Odsuzuje jejich zavírání v domácnostech a domnívá se, že by měly s muži trávit víc času. Vystupuje i proti rodiči domluveným sňatkům.
„Budoucí manželé se mají seznámit minimálně šest týdnů před plánovaným sňatkem. Žena i muž mohou domluveného partnera odmítnout,“ říká v roce 1702.
První operu složil našinec
Když Petr I. veliký navštíví Čechy, pobývá také dvakrát v letech 1711 a 1712 v Karlových Varech na léčení. Právě zde ho nadchnou čeští muzikanti. Sám má dobrý hudební sluch, dokonce hraje na dudy a má v oblibě dechové nástroje. Také rád zpívá především basy.
Dobrou hru na nástroje i zpěv proto umí ocenit. „Staňte se hosty na mém dvoře,“ zve české muzikanty k sobě do Ruska a ti se nenechají dvakrát pobízet. Odejde jich tam hodně.
Ostatně, první operu, jejímž základem se stala slova ruské carevny Kateřiny II. (1729–1796), skládá na carském dvoře český hudební skladatel, dirigent a klavírista Arnošt Vančura (1750–1802). Dostane se i do kroužku carevniných oblíbenců.
Vítězí lahodná polévka s knedlíčky
Kuchyně carského dvora jsou obrovské, denně se tu připravuje jídlo až pro 3000 lidí. Skutečnou lahůdkou určenou pro carskou tabuli a jídelny vysoké ruské aristokracie je žampionová polévka. Její příprava je poměrně náročná.
Žampiony se očistí a pokrájí na plátky a uvaří v mléce. Umelou se. Připraví se bešamel (omáčka vzniklá rozředěním jíšky mlékem), do kterého se přidají umleté houby, dále vaječný žloutek prošlehaný se šlehačkou a vše se zalije hovězím a kuřecím vývarem.
Dále se připraví knedlíčky. Vařené kuřecí maso se umele, promíchá s máslem, těstem připravovaným jako na palačinky a přidá se bílek rozšlehaný ve šlehačce. Vše se promíchá a nechá v chladu ztuhnout.
Z hmoty se potom lžící tvoří knedlíčky a vhazují se do vroucí vody, kde se vaří 2-3 minuty. Potom se knedlíčky vkládají do hotové polévky. Mezi oblíbená jídla patřily také sladké omelety, předkrmem se stal kaviár.
