Prezident Antonín Zápotocký kráčí po Letenské pláni přesně do míst, kde se naskýtá jeden z nejhezčích pohledů na Prahu a Vltavu. Do míst, kde je právě zahajována výstavba největšího sousoší světa. Pomník Stalina v Praze ale moc dlouho nevydrží…

Českoslovenští komunisté to s nadbíháním Sovětskému svazu trochu přehánějí. Rozhodnou se vzdát hold jeho vůdci Stalinovi (1878–1953) a postavit mu největší sousoší světa. Ironií osudu dochází k dokončení díla až dva roky po diktátorově smrti.

Přitom základní kámen sousoší je položen právě v prosinci 1949. Slavnostní události je přítomen i předseda vlády a budoucí prezident Antonín Zápotocký (1884–1957).

Fronta na maso

V místech budování pomníku byl přitom čerstvě vystavěn stadion fotbalového klubu Slavia, který je však ihned stržen, právě kvůli Stalinovi.

Práce na sousoší aktivně začínají až v roce 1952. Po odhalení dostavěného díla dochází v Sovětském svazu ke kritice Stalinova kultu osobnosti, mnoho Pražanů se za megalomanskou stavbu stydí. Říkají jí posměšně „fronta na maso“.

Autor se utopí v depresích

Komunistická vláda si uvědomuje, že přestřelila, a rozhoduje o likvidaci pomníku odstřelem. Stalin tak na Prahu shlíží jen sedm let, samotný odstřel trvá několik týdnů pod přísným zákazem fotografování likvidace pomníku.

Neslavně nekončí jen Stalinův pomník, ale i jeho autor Otakar Švec (1892–1955). Ten ještě před odhalením stavby spáchá sebevraždu.