Patří mezi nejvýznamnější dominanty Prahy, obdivují ho místní i turisté a jeho vyzvánění doplněné průvodem apoštolů se smrtkou tahající za provaz zvonu umíráčku je nezapomenutelné. Řeč je o Staroměstském orloji na stejnojmenném náměstí.

Hlavní město České republiky zdobí tato stavba již několik století. Kdo stál za jejím vznikem a kdy přesně byla postavena? Jaká tajemství tato věž s hodinami skrývá? Jedná se skutečně o světový unikát, nebo je možné najít něco podobného i jinde?

Staroměstský orloj je zřejmě nejdokonaleji zachovalý středověký orloj na světě, je součástí pražského historického centra, jež je zapsáno na seznamu kulturních památek UNESCO v České republice.

Jedná se o třetí nejstarší postavený orloj a nyní také ten nejstarší stále fungující.

Psal se rok…

Podle veškerých doložených listin byla první historická zmínka o orloji datována k 9. říjnu 1410, historie samotné radniční věže sahá poněkud hlouběji, a to do roku 1338. Tento rok udělil český král Jan lucemburský (1296-1346) povolení zřídit radnici v patricijském domě, z východní strany byla následně započata stavba věže, která byla v roce 1402 osazena hodinami a o 7 let později sem byl dodán také zvon.

Pocházel z Kadaně

Neodmyslitelně je s Pražským orlojem spjata postava Mikuláše z Kadaně (1350-1419). Tento rodák z královského města Kadaně v severozápadních Čechách byl vyučen jako hodinář. Dosud není ani badatelům známo, v jakém domě v Kadani žil.

Většinu svého života prožil v Praze, kde od 70. let 14. století působil jako královský hodinář.

Právě Mikuláš sestavil podle výpočtů rektora pražské univerzity, profesora astronomie, matematiky a filozofie Jana Šindela (1375-1456) v roce 1410 Staroměstský orloj.

Historici byli dlouhou dobu přesvědčeni, že monumentální hodiny sestrojil až v roce 1490 hodinář Jan Růže, známý pod titulem mistr Hanuš (zemřel 1497).

V roce 1962 se nalezla orlojnická kniha, která přisuzuje autorství Mikulášovi spolu s vymezením odměny, jakou za svou práci obdržel, podle spisů se jednalo o dům a roční plat.

Podle všeho souviselo chybné označení autorství s přestavbou Staroměstské radnice z let 1470 až 1473 a úpravami, které na ní právě Jan Růže provedl.

Legenda říká, že po dokončení svých prací byl mistr Hanuš oslepen, aby nemohl stejnou práci jako na orloji udělat i kdekoli jinde, nejedná se však o historicky potvrzený fakt.

Inspirace vedla k originálu

Zřejmě největší inspirací byl pro Pražský orloj starší orloj postavený v Padově z roku 1344, ale některé motivy byly údajně převzaty také z dalších evropských orlojů.

Nejstarší částí je mechanický hodinový a astronomický stroj, nachází se uprostřed orloje a pod ním je kalendářní deska. Astronomický ciferník se nazývá astroláb, odečítat se z něj dají různé časy, polohy Slunce a Měsíce, astronomické cykly apod.

Deska kalendáře umožňuje odečítat aktuální měsíce, dny a nepohyblivé, předem určené svátky křesťanského kalendáře. Ve dvou oknech umístěných nad ciferníkem se pohybuje 12 apoštolů, mezi okny se nachází busta anděla.

Dále je možnost si prohlédnou různé sochy po okrajích a kohouta v horní části nad okny, který je ozvučen.

Důležitý je pohon

Za dobu své existence prošel zřejmě nejvýznamnějšími změnami hodinový strojek, ten pohání samotný orloj, hodiny, astroláb, apoštoly, kalendářní desku a doprovodné pohyby soch. Je logické, že časem došlo k mnoha úpravám a zlepšením.

Přibližně v roce 1470, kdy začala jedna z prvních úprav, byla doplněna architektonická a sochařská výzdoba.

V druhé polovině 16. století provedl úpravy a vylepšení na Pražském orloji český humanista, písař, učenec a spisovatel Jan Táborský z Klokotské Hory (1500-1572).

Následné opravy, včetně dvou zásadních, proběhly až na konci 18. století a následně také v letech 1865 až 1866. V 19. století byla také osazena nová kalendářní deska od Josefa Mánesa (1820-1871), ta již byla vybavena uměleckými symboly zvěrokruhu, motivy dvanácti měsíců a ve svém znaku měla symbol Starého Města pražského.

Celkovou rekonstrukci si vyžádalo také v roce 1945 Pražské povstání, kdy byl celý orloj značně poničen.